Panev

Hygiena znamená v Egyptě trochu něco jiného než u nás. Ukázalo se to hned během počáteční cesty do Siwy.

Autobus se už dlouhé hodiny řítil rozpálenou pouští a pořád jsem se nedokázal zbavit nepříjemného zápachu někde kolem. Nejprve jsem očichal sebe - nic. Pak jsem se pokusil najít něco pod sedačkou - taky nic. Nakonec se můj zrak vyčítavě zavrtal do zpoceného zátylku Egypťana přede mnou. Hovado, má čistou košili i boty, ale osprchovat se, to ne. Do Siwy ještě daleko a s takovou tu brzo chcípnu.

Egypťan vystoupil, zápach ovšem nikoliv. Našel jsem si tedy jinou oběť, kterou jsem při každém dalším závanu snaživě proklel. Situace se ale znovu opakovala, a proto jsem se nakonec rezignovaně zabořil do sedačky a usnul.

Teprve večer se ukázalo, že zdrojem všeho bylo triko jednoho z nás. Šampónci z Evropy v přímé konfrontaci s rodilými Egypťany prohráli na celé čáře. Na naši obhajobu lze namítnout, že se za celou dobu nebylo možné nikde opláchnout, ale stejně je to příznačné. V Egyptě totiž sice panuje mamutí bordel a na hygienické předpisy se zvysoka kašle (pokud nějaké vůbec existují), ale i ten nejchudší Egypťan bude každé ráno vymydlený a pokud možno v čistých šatech. Na druhou stranu se tentýž Egypťan neštítí prodávat ryby, pohozené na hrsti nasekané trávy a pomalu hnijícím na poledním Slunci. Hned vedle možná najdete kravskou hlavu s vytřeštěným pohledem, nad kterou se bude pomalu kývat zčáti ořezaná kýta hovězího. S každým dalším zákazníkem se kýta stane ještě více opižlanější a západ Slunce nakonec kromě večerní modlitby přinese mokrý hadr, do kterého řezník zabalí neprodané zbytky. Zítra je přece taky den a obchody nečekají.


Neděle 26. března 10h, Siwa

Zrovna jsem dožvejkal tyčinku na zahradě hotelu a dumám, co dál. Jirka, Libor i Viktor ještě chrní. Asi si půjčím kolo a projedu se kolem. Standa s Petrou už podle všeho přijeli z Alexandrie, prý se po nás ptali na recepci.

Prostředí se rychle zahušťuje, dnes asi dorazí hlavní nápor cizinců a ceny poletí nahoru. Včera se kolem nás motal jeden kluk s oslí drožkou a vypadal jako kápo místního dětského gangu. Třeba by věděl něco o taxíku do Marsa Matrouh.

Schválně, jestli bude Libora bolet hlava. Včerejší absinthová oslava příjezdu na zahradě hotelu skončila Liborovým přesvědčováním jedné sympatické Japonky, aby s náma jela autem, který ještě nemáme. A svojí švédskou kamarádku (oč méně sympatickou, o to více "great" and "perfect"; jela s náma 10 hodin autobusem a pak se mě zeptá, jak jsem přicestoval) má prý vzít s sebou. Japonka pohodlně odrážela huhlavé výpady bravurní angličtinou a ještě se u toho stihla chechtat. Ale Libor má ještě šanci - zajímalo ji, zda je tak veselý i normálně.


Odpolední výlet do kopců v poušti. Na kolech už to dál nešlo.


Kromě výhledu byla na vrcholku taky hromada zkamenělin. Modří už vědí.


Dál za kopcem je už jenom nekonečná poušť.


A sem tam nějaký brouk.