– 19.4.06 –
Ten je moc velký, ten se tam nevejde (3)
Smlouvání je nezbytnou součástí prakticky jakékoliv obchodní výměny v Egyptě. Smlouvat můžete o cenu šálku kávy, o jízdné v taxíku nebo o cenu za ubytování v hotelu. Zejména na tržištích přitom platí, že prodejce smlouvání přímo očekává a pokud mu hned zaplatíte cenu, kterou si řekne, pravděpodobně bude otrávený a vy zcela jistě budete za blbce.

Takže pokud jste si vybrali v množství trhovců se stejným zbožím toho svého, přichází čas na přímý střet. Smlouvání přitom není boj, ale hra. I když prodejce začne hulákat a nadávat, jedná se pořád o divadlo. Stejně tak vás naopak může nezávazně pozvat na čaj, aby šlo vyjednávání lépe od ruky.
Řekněme, že jste si vybrali věc, o které víte, že stojí přibližně 12 babek (nebo jste ochotni za ni tuto cenu zaplatit). V tom případě prodejce navrhne velmi výhodnou cenu 35 babek, ale pouze pro tento den a pouze pro vás - jste mu totiž sympatický a vypadáte skoro jako Egypťan. Vaše rekace může znít přibližně v tom smyslu, že v Káhiře za ni chtějí 6 babek, nicméně můžete dát hned 8 babek. Sice podle svých slov budete velmi velkorysý a značně ho přeplatíte, ale je neděle, jako křesťan máte svátek, tak proč ne.
Prodavač předvede upřímné zděšení, doprovázené zběsilým mrmláním nějakých slov. Nicméně navrhne 25 babek s tím, že asi brzo přijde na mizinu. Tuto velkorysost můžete ocenit nabídkou 9 babek s tím, že je to vaše poslední cena. Následuje opakující se kolotoč návrhů, přesvědčování, výmluv, lomení rukama, vzývání Alláha i křižování a dalších výlevů. Souboj budou pravděpodobně sledovat ostatní trhovci. Postupné sbližování ceny má dvě pravidla: Jakmile zvednete částku, kterou za věc chcete dát, tak v případě souhlasu trhovce byste měli skutečně vysolit prachy a rozhodně byste neměli jít s cenou zase dolů. A pokud prodejce nakonec nesouhlasí ani s vaší optimální cenou, kterou jste si stanovili na začátku, prostě se seberte a odejděte. Pokud nechcete něco koupit pod cenou, tak ve většině případů za vámi trhovec ze stánku vyběhne a věc prodá. Jinak by mu totiž utekl kšeft a to by si spíš nechal vrtat koleno.
Sobota 25. března 14h, 300 km severně od oázy Siwa

V Alexandrii kromě nás nastoupili do autobusu už jen tři bílé páry - jeden seversky mlčenlivý, druhý neurčitě nijaký a třetí český, správňácky cestovatelský a tedy logicky protivný. Ukázalo se to hned na lístcích do autobusu. Neuměli jsme arabské číslice sedadel, které nota bene nebylo možné v celé změti najít. Sedli jsme si proto, jak nás napadlo a několik brblajících Egypťanů odbyli s tím, že naše místa už taky obsadil někdo jiný. Český pár, jehož sedadla jsme okupovali s Liborem, ale podlehl ataku hned prvního protestujícího, poslušně vstal a vyhodil nás ze sedadel. V tom okamžiku si na poslední volná místa sedali poslední lidé a bylo po srandě. Nakonec proto vznikla velkolepá škatulata, během kterých se přeházely pozice většiny osazenstva. Jednou ze světlých výjimek byl Jirka Krtička, který všechny pokusy o přesazení stoicky ignoroval.
Jak jsme dál a dál v poušti, ubývá evropsky oblečených Egypťanů a navrch mají stále více tradiční hábity živitelů rodin a zakuklení bubáci - manželky. Projeli jsme taky prvních checkpointem. Do autobusu vešel chlápek v civilu, který neměl zbraň a vypadal, že ji ani nepotřebuje. Proklepl čtyři silně se potící a nervózní cestující. Vzrůšo nakonec žádné, škoda.

Ráno na nádraží v Alexandrii. (c) Jirka

Jedna z řady zastávek po cestě do Siwy. (c) Jirka

Tímhle směrem 300 kilometrů rovně, nemůžete to minout. (c) Jirka
komentáře:
Okomentovat
