<$BlogRSDUrl$>

– 19.4.06 –

Ten je moc velký, ten se tam nevejde (3) 

Smlouvání je nezbytnou součástí prakticky jakékoliv obchodní výměny v Egyptě. Smlouvat můžete o cenu šálku kávy, o jízdné v taxíku nebo o cenu za ubytování v hotelu. Zejména na tržištích přitom platí, že prodejce smlouvání přímo očekává a pokud mu hned zaplatíte cenu, kterou si řekne, pravděpodobně bude otrávený a vy zcela jistě budete za blbce.

Sultan Market v centru KáhiryNež se pustíte do smlouvání, je dobré vědět tři věci: jaká je běžná cena vašeho nákupu, kolik chtějí za stejnou věc okolní trhovci a jakou cenu vy sami považujete za přiměřenou. První věc prakticky nemáte šanci zjistit hned na místě, je nutné se k ní postupně dopátrat nejlépe u lidí, kteří s danou věcí sami neobchodují. Druhou informaci získáte snadno oběhnutím tržiště, nicméně ve všech případech bude hrubě nadsazená. Třetí věc byste měli sami zvážit už předem, zejména pokud nemáte k dispozici informaci první.

Takže pokud jste si vybrali v množství trhovců se stejným zbožím toho svého, přichází čas na přímý střet. Smlouvání přitom není boj, ale hra. I když prodejce začne hulákat a nadávat, jedná se pořád o divadlo. Stejně tak vás naopak může nezávazně pozvat na čaj, aby šlo vyjednávání lépe od ruky.

Řekněme, že jste si vybrali věc, o které víte, že stojí přibližně 12 babek (nebo jste ochotni za ni tuto cenu zaplatit). V tom případě prodejce navrhne velmi výhodnou cenu 35 babek, ale pouze pro tento den a pouze pro vás - jste mu totiž sympatický a vypadáte skoro jako Egypťan. Vaše rekace může znít přibližně v tom smyslu, že v Káhiře za ni chtějí 6 babek, nicméně můžete dát hned 8 babek. Sice podle svých slov budete velmi velkorysý a značně ho přeplatíte, ale je neděle, jako křesťan máte svátek, tak proč ne.

Prodavač předvede upřímné zděšení, doprovázené zběsilým mrmláním nějakých slov. Nicméně navrhne 25 babek s tím, že asi brzo přijde na mizinu. Tuto velkorysost můžete ocenit nabídkou 9 babek s tím, že je to vaše poslední cena. Následuje opakující se kolotoč návrhů, přesvědčování, výmluv, lomení rukama, vzývání Alláha i křižování a dalších výlevů. Souboj budou pravděpodobně sledovat ostatní trhovci. Postupné sbližování ceny má dvě pravidla: Jakmile zvednete částku, kterou za věc chcete dát, tak v případě souhlasu trhovce byste měli skutečně vysolit prachy a rozhodně byste neměli jít s cenou zase dolů. A pokud prodejce nakonec nesouhlasí ani s vaší optimální cenou, kterou jste si stanovili na začátku, prostě se seberte a odejděte. Pokud nechcete něco koupit pod cenou, tak ve většině případů za vámi trhovec ze stánku vyběhne a věc prodá. Jinak by mu totiž utekl kšeft a to by si spíš nechal vrtat koleno.


Sobota 25. března 14h, 300 km severně od oázy Siwa

Už jsme 10 hodin na cestě. Původně jsme chtěli jenom přejet z Káhiry do Alexandrie, nicméně na alexandrijském nádraží zrovna stál autobus připravený na cestu dál do oázy Siwa. Alexandrii jsme se tedy rozhodli přeskočit, přes noc tu zůstane jenom Petra se Standou. Nejsilnější spací fázi mám už za sebou a začínám fungovat. Bohužel ještě předtím se poskokovi v autobuse podařilo vnutit nám čaj a nějaký rohlík. Teprve potom jsme zjistili, že se Student Agency to nemá nic společného. Každého nás to stálo jako velký oběd v některé z místních restaurací.

V Alexandrii kromě nás nastoupili do autobusu už jen tři bílé páry - jeden seversky mlčenlivý, druhý neurčitě nijaký a třetí český, správňácky cestovatelský a tedy logicky protivný. Ukázalo se to hned na lístcích do autobusu. Neuměli jsme arabské číslice sedadel, které nota bene nebylo možné v celé změti najít. Sedli jsme si proto, jak nás napadlo a několik brblajících Egypťanů odbyli s tím, že naše místa už taky obsadil někdo jiný. Český pár, jehož sedadla jsme okupovali s Liborem, ale podlehl ataku hned prvního protestujícího, poslušně vstal a vyhodil nás ze sedadel. V tom okamžiku si na poslední volná místa sedali poslední lidé a bylo po srandě. Nakonec proto vznikla velkolepá škatulata, během kterých se přeházely pozice většiny osazenstva. Jednou ze světlých výjimek byl Jirka Krtička, který všechny pokusy o přesazení stoicky ignoroval.

Jak jsme dál a dál v poušti, ubývá evropsky oblečených Egypťanů a navrch mají stále více tradiční hábity živitelů rodin a zakuklení bubáci - manželky. Projeli jsme taky prvních checkpointem. Do autobusu vešel chlápek v civilu, který neměl zbraň a vypadal, že ji ani nepotřebuje. Proklepl čtyři silně se potící a nervózní cestující. Vzrůšo nakonec žádné, škoda.


Ráno na nádraží v Alexandrii. (c) Jirka


Jedna z řady zastávek po cestě do Siwy. (c) Jirka


Tímhle směrem 300 kilometrů rovně, nemůžete to minout. (c) Jirka

komentáře: Okomentovat


TOPlist This page is powered by Blogger. Isn't yours?