Panev

Tak vypadá prostup lavinovým svahem




Znamení smrti

Znamení prvé
Už se tak stalo, že jsem se s partičkou lidí podobně postižených jako já, tedy postižených horami, ocitl v nedávné minulosti ve Vysokých Tatrách. Věřte, Vysoké Tatry umí být v zimě docela kruté, žádný čajíček, kupy sněhu, jako když nasere v okolí vlakového nádraží v Sofii, zima, dlouhé přesuny. No a v těchto horách jsem strávil s mně podobnými lidmi několik dní na horské chatě pri Zelenom plese při nejrůznějších aktivitách, Ski Alp, lezeni v ledu, mixové lezení a také nejvýživnější chození v závějích někam na hřeben.
První den při stavu lavinového nebezpečí 3 (pro neznalé, je to jako ve škole, 5= jsi mrtvej, 3= seď na řiti a nemachruj, 1=pianko) jsme vrazili na skialpech na severní svah, am kam peklo slunko, asi po 40 minutách to začalo. Přišlo to úplně znenadání, takový tichšlápek, něco slyším, podívám nahoru, byli zrovna na okraji žlebu a fíí docela pěkná lavinka přímo na nás, neuděláte nic, couvání nemá cenu, čekáte. Mráz ještě ani nestačil přejet po zádech a kolega Kuba, o několik desítek metrů výš s zanořil do té valící se masy sněnu. Když v ní zmizel úplně, pak mi teprve přejel mráz po zádech, naštěstí to nebyla lavina velká a tak jej po řádném pomletí zase vyplivla, dnesl to rozeknutou novu, neb když ho lavina mlela, sundala mu lyže, které měl na řemínkách a lyžema bičovala jeho tělo. Nás další lavina naštěstí minula, nebo spíš jen se třela a nechal jen sněhový nános na lyžích. Zaveleli jsme na ústup a po hodině od startu, byli zpět u chaty, s poučením, že severní svah při trojce lavinovky není to nejlepší a s jedním semletým kamrádem s rozseknutou nohou. Potěš koště, kdyby ho lyže vzala po hlavě.

Znamení druhé
Po moralovém pivku jsme vyrazili na opačnou stranu pod Kežmarský štít, že tak nějak vyzkoušíme skialpy a kdyb nás snad něco zasypalo, tak nás každý uvidí. Testujeme, testujeme a neb jsem používal klasické těžké turistické boty na skialpech, okusil jsem chuť tatranského sněhu, krutým způsobem. Pocit jako když na běžkách, sjíždíte žleb, nahoru všechno jak má být, dolů dosti krkolomně, neb bez opravdu pevných bot nedonutíte v hlubokém sněhu, lyže točit. Když jsmě vyšlapali do žlebu podruhé, přišlo další varování smrti. Žleb jímž jsme sjíždeli se prostě urval a profičel asi 3m před náma a kdo byl nejblíž? Opět Kuba. To už bylo znamení, to kdyby nás vzalo, je asi po nás. Kolega o několikset metrů níže měl stěstí ještě více, neb lavina se nad ním rozdělina na dva proudy a díky tomu jej minula. Pocit kdy se člověk snaží jet po čerstvě sjeté lavině je hodně podivný, mrazivýa hrůzný, tentokrát jsem asi z hrůzy sebou sekl jenom parkrát a mazal radši na chatu oslavovat Kubovy nulté narozeniny

Znamení třetí
Večer na oslavě Kubových dožitých nultých narozenin opojen rumem jsem dostal hlad. Už dříve jsem zaznamenal jakýsi zvýšený provoz lidí jídelnou a vášnivé dikuze na neznámé téma, ale opojen dávkou destilátu jsem tomu nevěnoval pozornost. Šel jsem do vedlejší přidružené jídelny se najíst ale nedalo se to, neb na stole někdo ležel, byl celý zabalený do termofolie a čouhaly mu jenom nohy s lyžákama. Přestavte si člověka kompletně zabaleného do alobalu od krve. Docela materiál, když se vám po jídelním stole válí skoronebožtík, jak jsem zvěděl, měl "jenom" přeraženou nohu, ale v tomto místě to může být sakra problém. Když o několik desítek minut později startoval záchraný vrtulník a způsobil před chatou poměrně prudkou sěžnou bouři jsem děkoval někomu tam nahoře, že v té věci neletím sám, je to totiž docela drahé. Po zádech mi ten den už potřetí přejel smrelný mráz a já si v duchu sliboval, že další den budu sedět na řiti a nikam nepůjdu. Tento slib jsem stvrdil pořádným panákem destílatua byl náramně spokojen s právě končícím dnem neb jsem nepřišel k újmě. Co se dělo další den? Seděl jsem na řiti, jak jsem si slíbil? Nikoliv opět mne polapil onen neznámý démon hor a já vyrazil k vrcholkům jsou totiž bílé a studené jako smrt sama. S tím se prostě nedá nic dělat, nějak se holt umřít musí.

Pravopisné chyby jsou záměrné.