– 7.3.06 –
Jak jsem jel na festival

Už během telefonování s Čipem jsem si všiml důkladných kontrol při vstupu do haly. Nicméně jsem si myslel, že s foťákem prolezu. Neprolezl jsem. Došel jsem na řadu, podávám jedné zelené vestě lístek a druhá zelená vesta mě ohmatává jak na nějakém buzerantském rande. Když si mě dostatečně prohmatal a zjistil, že na sobě nemám žádné výbušniny, kterými bych poslal do metalového nebe půlku haly, zadíval se na můj batoh. Ptá se, jestli se může podívat dovnitř. No jo no. Tak jsem batoh otevřel a ta guma v zelené vestě narazila na můj časopis, ok, na můj mp3přehrávač, ok, na rohlíky, ok, na jablko, ok, na propisky a léky, ok a dobrý Bože ten hňup ten foťák určitě mine a já proklouznu dovnitř. Už jsem v to i věřil, když ten hňup nadzvedl rohlíky a objevil foťák. Zeptal se mě: "to je foťák?" a já mu řekl, jo to je foťák. Zelené vesty mi oznámily, že do haly mě nepustí a na dotaz kam si mám dát foťák, jen pokrčily rameny. Nastalo půlhodinové dohadování, přemlouvání, ale vše marné, do haly mě prostě nepustily. Tak jsem si nechal zavolat jejich šéfa, aby mi vysvětlil, kam si mám dát foťák. Ven vyšla mladá kočka s dotazem co se děje. Tak jsem ji celou tu lapálii vysvětloval a přitom jsem bojoval s nutkáním ji políbit a posléze se před ní rozbrečet. Řekla mi, ať se zkusím zeptat v nedaleké pokladně, zda tam mi foťák nepohlídají. Tam mi další slečna oznámila, že tam je jen do devíti a pak šlus, konec, ochází vstříc zábavě pátečního večera. Vrátil jsem se zpátky ke vchodu a zkoušel opět citový nátlak na ty dva hejhuláky u vchodu. Vše marné. Debustrol dohráli a já si položil otázku, doprdele Davide co budeš dělat? Já vážně budu muset jít zpátky na nádraží a tam nechat foťák v úschovně zavazadel. Rozloučil jsem se také s tím, že uvidím skupinu Törr a vyrazil jsem zptáky k nádraží. Během cesty jsem soptil nadávky na ty dva kašpary a celou pořádající organizaci. Došel jsem na autobusové nádraží, našel úschovnu zavazadel a přečetl cedulku Z DŮVODU NEMOCI ZAVŘENO. Zamířil jsem na nedaleké vlakové nádraží. Úschovnu zavazadel sice otevřenou měli, ale ráno otvírali až v 6:30 a čekat ve Zlíně do půl sedmé se mi skutečně nechtělo. Doprdele, doprdele. Volám Čipovi a ptám se ho, kde najdu Rock Café, kde jsme měli po koncertě zamluvený stůl. Naštěstí jsem Rock Café našel a smutným výrazem jsem slečně vysvětlil můj fotografický problém. Celkem ochotně foťák vzala k sobě do opatrování a já rychlou chůzí, mířil zpět k hale. U vchodu jsem opět podstoupil prohlídku a když ten jeden šašek foťák nenašel, zeptal se kde ho mám. Chtěl jsem říct něco peprného, ale jen suše jsem poznamenal, že jsem ho zahodil do řeky. Otázku zopakoval a já mu dal stejnou odpověď. Pak mě pustil dovnitř a pro mě konečně začal festival. To že jsem neviděl Debustrol a Törr, jsem zchladil prvním pivem a čekal na Soilwork.
