Panev

No známe to všichni, některé veci v našich životech se dějí naprosto automaticky a jsou ovládány čímsi zevnitř našich lidských tělesných schránek, bez toho aby naše racionální myšlení s tím nějak souviselo. Ano, mám na mysli třeba, když se nám do zorného pole čas od času objeví hezký ženský zadek, co uděláme díváme se za ním. Je nám to občas vyčítáno, ale pokud můžu sám za sebe, nemůžu za to. Protože mnohdy o tom ani nevím. To stejné mi potvrdil jeden zajímavý experiment ve známém seriálu televize BBS o lidských smyslech. Testovaným osobám byl na hlavu a potažmo oči zavěšen aparát s kamerou jež sledovala, kam se onen člověk dívá a zároveň byl obraz zachycován kamerou. Ve výsledku se dalo přímo v obraze sledovat , kam se člověk přesně dívá. Testovaná osoba - žena byla vypuštěna do baru s tím, že experiment započne za chvíli. Samozřejmě experiment již probíhal, nebudu napínat, nevědomky tato „testérka“ sjela pohledem zadky všech přítomných mužů v zorném poli, když jí to potom promítli sama tomu nemohla uvěřit. Prostě podvědomé reflexy. Jestli vás zajímá kam se dival pokusník - muž vypuštěný do baru o chvíli později, tak se chvíli napínejte, protože jsem vlastně chtěl psát něco úplně jiného.
Jiný příklad takového nevědomého chování, do kterého zapojíme i lidi kolem nás, může být nabíledi. S kamáradem Davidem jsme se shodli na jenom takovém podmíněném reflexu a možná se vám to už taky někdy stalo. Sedíte v baru nebo hospodě, přemýšlíte o píčovinách a pijete pivo, první, druhé, třetí, páté a zjistíte, že jste ten den přemýšlli už dost a že vám ta břečka barvy chcanek už zas tak moc nechutná, ba naopak je úplně odporná a bez pěny, jste nalitý jako žok a proto rozhodnete, že zaplatíte a půjdete domů, protože vás to tu a potažmo ve vašem životě ani moc nebaví. Mávnete na krásnou slečnu servírku nebo přiopilou čišnici, která se k vám připlíží a dá vám jednoduchou otázku „co dáme ještě jedno“? A odněkud z hlubin se vyloudí v tu chvíli naprosto nesmyslná odpověď „jasně, ještě jedno“, díváte se kolem, ale jste tam sám, nad pivem , které vám nechutná, jste rozhodnuti, že jdete domů, ale cosi zevnitř, jakési vaše temné já řekne ono všeříkající „jo, jasně“. V takových chvílích bych byl schopen odpřísáhnout, že jsem to snad ani neřekl já, ale je to tak, máte před sebou další pivo a musíte se s ním poprat. Nebo opít ono druhé temné já, dokud nezačne říkat „ne, už dost“ nebo mlčet, nebo vám nezavřou lokál. Prostě podmíněný reflex poddivného druhu. Ale o tom jsem taky nechtěl psát. Chtěl jsem napsat o podmíněném obranném reflexu jež jsem v sobě objevil díky podivné příhodě. Tedy:

Není to ani ani tak dávno co jsem si koupil krásný inteligentní telefon jehož inteligence v mnohém převyšuje IQ některých tzv. vyvolených z vily, uměl přehrávat filmy, kukat, predět nebo a hrát písně, prostě nádhera. No a jednou v pátek, kdy je potřeba se drobátko uvolnit, jsem se sjel jako dýně a nechal se o telefon okrást, prostě ráno už jsem ho neměl, obešla mně hrůza a začal jsem jednat s blokací paušálu. přišel jsem tedy o telefon, kartu i kontakty. Nu což za hloupost se platí, štvalo mně to ale co se dá dělat. Když jsem si pak přišel do slavného T- mobile pro novou SIM, řekli že mi ji nedají dokud nezaplatím dluh, jenže já všechno platím přes GSM bankig a to jde bez SIM karty dost špatně, že. Návrh na expresní hotovostní platbu s poplatkem 50kč mně v tu chvíli už doslova dopálil, nejenže jsem přišel o telefon, někdo mi třeba protelefonoval moc tisíc ale ještě po mně budou chtít 50kč, tak to ne a nasraně s tím, že už nikdy nepřijdu jsem odešel. Rychle jsem se však vzpamatoval, neb bez mobilu je život těžký a rozhodl se, že dodržím slib a půjdu na jinou méně proradnou pobočku mého drahého operátora. Navštívil jsem tedy pobočku jinou, již řádně vychlazen a smířen s tím, že budu muset zapalatit onu expresní platbu. Přivítala mně s vřelým úsměvem, moc hezká hosteska nebo co to bylo s nápisem T- mobile, přes prsa. Seznámil jsem jí se svým problémem a ona mi ani ne tak navrhla řešení jako spíš, že mně politovala, což se vám zas až tak často nestane. Nicméně došlo k placení a položku jsem se rozhodl zaplatit kartou, když se pak přímo přede mnou sehla v úplé sukni k terminálu, skoro jsem omdlel. Napodruhé jsem skoro omdlel když mi sdělila, že na účtu nemám dostatek peněz, chvíli jsme si povídali jak se to mohlo stát, ale řešení jsem jaksi nenacházel. Jo a byl to čtvretek a já měl u sebe jen 600kč a potřeboval 900kč. No a v tu chvíli se to stalo, řekla mi „tak mi dáte těch 600 a ten zbytek mi donesete zítra“. Nechápal jsem „jak jako zítra?“. „No zítra, mi donesete zbytek, já jsem tady do šesti, takže když to donesete kolem té šesté, tak to budu zrovna končit“. „Končit, zítra, peníze, jak jako končit?“ Pořad jsem nechápal a nedocházelo mi to, až se mi rozvítilo, byl to přímý útok, no v tu chvíli se projevil onen obranný reflex, jež bych nazval asi nejlépe „plnou parou vzad“. Aniž bych sám sebe ovládal, jenom jsem řekl „to od vás přece nemůžu chtít, víte uděláme to jinak ....“.

Za malinkou chvíli jsem už stál před pobočkou T-mobile a vypouštěl z úst znatelné obláčky přehřáteho vzduchu unikají z otvoru na kouli jež byla asi nedopatřením nainstalová na můj krk již před léty a hlavně jsem nechápal, cože se to právě stalo. Takže úplně nádherná ženská, milá, krásná s dobrým flekem, mně nepřímo pozve na rande, stačí jen říct „ok, příjdu zítra v 17.55 a pak někam zajdem“ a místo toho cosi z mých hlubin zahuhlá „tak to by asi nešlo“ a poručí, mé schránce utéct, před možnými problémy ze dveří ven. Hm na jednu stranu je sice dobré vědět že uvitř cosi funguje automaticky, takový obranný mechanismus před možnými problémy, něco jako opak sebedestrukčního mechanismu. Nejsem si ovšem úplně jist jestli právě o takový obranný mechanismus stojím, ale moná asi jo. Každopadně je to dost možná projev toho, že už nejsem nejmladší a stejně jako když jsem byl mladý a bál se žen z jejich neznalosti, dostávám se po období zrání do období jakéhosi podzimu, ženy už trochu znám a proto se jich začínám asibát. A proto „plnou parou vzad“, neb ta doba již nastala.

Jo a abych nezapoměl odpověď zní „na kozy a do očí“, takže dámy zamyslete se nad svým podvědomím, neb myslím si, že dívat se ženám do očí je společensky přijatelnější, než se dívat na chlapské zadky.