Panev

Film z Jižní Koreje, tedy oblasti, která mne nikdy moc nelákala. Ty toporné herecké projevy, šikmé oči, šílená mentalita a vůbec, děj plný obrazových fantazií a nepochopitelné symboliky... to většinou není nic pro mě.

Tenhle film ale doporučuji. Je to film o světě, který rozhodně není černobílý, který je o monstrech dřímajících v nás, o zapálené cigaretě uprostřed rušné ulice, o syrové rybě, kardiostimulátoru, bestiální souloži a rozbitém skle... o tom, že všechno může být úplně jinak než si dokážete připustit. Na lavici žalujících klidně mohou sedět obžalovaní a naopak. Vy se přestanete orientovat ve vlastním životě a přijmete jej v podobě, na kterou byste nepřistoupili ani v tom nejdivočejším snu.

O tom, že člověk může svět kolem sebe, své přátele, nepřátele a dokonce i zcela neznámé lidi, zničit díky jedné jediné větě, kterou řekne bez kontextu v nestřeženém okamžiku úplně jinému adresátovi. O tom, že všechno kolem vás je křehčí a bezsmyslupnnější než si dokážete vůbec kdy představit. O tom, že některé přátele máte na celý život, i když je celá desetiletí nevidíte, zbavíte se jich a dokonce si ani nepřipustíte, že jsou stále s vámi na život a na smrt. O tom, že šlápnout mimo dokážete, i když vůbec nechcete, a dokonce si to ani nikdy nepřipustíte. O tom, že vytrhnout 15 zubů je pekelná bolest. O tom, že lze sníst živou chobotnici. O tom, že žijete nudný život. O tom, že může být mnohem hůř. O tom, že člověk není nikdy starý... O tom, že je lepší si někdy ustřihnout vlastní jazyk... O tom, že i smrt nepřítele může být tím největším přátelským gestem, které se vám kdy poctilo dostat.

Oldboy je film o neuvěřitelné lásce, o vězení, kam se dobrovolně a nebo nedobrovolně zavíráme, o odpuštění a nekonečném prokletí. Jo, zkuste se na něj podívat...

Mohlo by to být s vámi stejné?

Ona chtěla spadnout...

A já ho obdivuji...

Vzpomínej na mě, dobře?

Necítím lítost. Co ty?