Panev

Původně jsem s hypertrofií ega sobě vlastní předpokládal, že do konce léta stihnu zpracovat všechny čtyři série Létajícího cirkusu a navrch ještě přihodím nějaký ten film. Leč nestalo se tak. Pokud udržím alespoň tohle tempo, tak s Pythony oslavíme nejen podzim, ale i zimu a jaro a dost možná i první pětiletku. No ale dost keců and now for something completely different:

Eric Idle (* 1943, County Durham, Anglie)

Vedle dvou autorských tandemů Cleese-Chapman a Jones-Palin stál Idle při psaní skečů jako osamocený voják v poli. Spojení s Terry Gilliamem nepřicházelo v úvahu už proto, že Gilliam byl především animátor a i jako herec se ve skečích objevoval minimálně. Eric Idle tak musel svoje představy o náplni jednotlivých epizod prosazovat bez pořádného týlového zabezpečení.

Na svět přišel v rodině pilota RAF, který celou druhou světovou válku proháněl Němce nad kanálem La Manche, aby se krátce po jejím skončení zabil v autě. Už v sedmi letech proto malý Eric nastoupil jako chovanec do internátu, určeného pro úplně nebo částečně osiřelé potomky britských vojáků.

Jako správný cílevědomý mladý muž se ale nenechal otrávit momentální nepřízní osudu a složil přijímací zkoušky na univerzitu v Cambridge, kde se dal na studia angličtiny. Na koleji se rychle stal členem místního dramatického kroužku Cambridge University Footlights Dramatic Club, kde se také potkal s Johnem Cleesem a Grahamem Chapmanem. Terry Jones a Michael palin v té době ještě navštěvovali konkurenční Oxford a Terry Gilliam byl dokonce až za oceánem na Occidental College.

V rámci skupiny vynikal Eric Idle hned v několika oblastech. Jako student angličtiny byl obratným řečníkem a jeho skeče se často vyznačovaly promyšlenými monology nebo naopak rychlými zkratkami, jako například v této pohádce (video 8.4 MB, DivX 6). Navíc byl dobrý hudebník a obstojný zpěvák, takže jeho píseň Always Look on the Bright Side of Life, složená pro závěrečnou scénu pythonovského filmu Life of Brian, je dnes možná známější než film sám (na filmy dojde později). Z jeho skečů dosáhl podobné proslulosti jako zmíněná písnička, která byla jakýmsi výsměchem smrti, pouze jediný: Nudge Nudge (video 21.5 MB). Kromě interview s malými sígry před skečem a Ericovy jazykové akrobacie stojí za pozornost také jasná závěrečná pointa, což pro Pythony není zrovna typické. Velkým fanouškem skeče se stal dokonce sám božský Elvis, který jej údajně s oblibou přehrával svým známým na večírcích (což jenom potvrzuje, že Elvis byl marťan a ve skutečnosti neumřel na otylost a přemíru ohyzdné fialové barvy všude kolem sebe i na sobě).

Během sedmdesátých let, kdy pythonovská mánie na ostrovech kulminovala, zastával Idle roli editora knih, které o skupině vycházely. Později jich dokonce sám několik napsal, i když na jiná témata. Po rozpadu skupiny se celkem úspěšně uplatnil jako herec a producent, stal se autorem muzikálové verze pythonovského Hledání svatého grálu, uvedené na Broadwayi pod názvem Spamalot, dvakrát se objevil v seriálu The Simpsons a dnes bývá považován za jednoho z nejlepších komediálních herců v historii.

Devátá epizoda prošla éterem 14. prosince 1969 s názvem The Ant, an Introduction, vybral jsem z ní skeč Kilimanjaro expedition (video 33.8 MB) hlavně kvůli trochu netypické dvojici Cleese-Idle. Desátá epizoda se objevila na obrazovkách BBC tři dny před Vánoci 1969 s názvem, nebo spíše nenázvem NO TITLE a zde se znovu objevil podnikavý Luigi Vercoti v roli manažera ve skeči Ron Obvious (video 40.5 MB). Kromě toho si zde také osvědčená dvojice Cleese-Palin vystřihla krátkou variaci skeče s mrtvým papouškem pod názvem Pet Conversions (video 11.2 MB).