Panev

Úryvek bibliografické knihy o Paula Davida Hewsona alias Bona Voxe

Řekl ti někdy otec, že je na tvůj úspěch pyšný?
Myslím, že byl docela pyšný. Poprvé jsem ho vzal do USA v polovině 80. let. Nikdy předtím tam nebyl a najednou se šel podívat na koncert U2 v Texasu. Myslel jsem si, že by bylo úžasné, kdyby to viděl.


Řekl jsem našemu hlavnímu osvětlovači Williemu Williamsovi, aby ke zvukaři namířil bodové světlo, a v pravý moment jsem řekl obecenstvu: "Víte, že je tady dnes večer někdo, kdo nikdy nebyl v Texasu?" - Lidi řvali. - "Kdo nikdy nebyl v Americe?" -Řvali ještě víc. - "Kdo nikdy nebyl na koncertě U2?" - To už lidi šíleli.


"DÁMY A PÁNOVÉ ZE STÁTU OSAMĚLÉ HVĚZDY, CHCI VÁM PŘEDSTAVIT SVÉHO OTCE BOBA HEWSONA, TAMHLE JE!!!" Světla se rozsvítí a můj táta vstává. A co dělá? Začne na mě mávat pěstí.


Byla to fakt úžasná chvíle. Po představení za mnou přišel do zákulisí. Zpravidla jsem trochu mimo a deset minut jen narážím do zdí. Většinou na mě nikdo nemluví - potřebuju pár chvil, abych se trochu zklidnil.


Slyšel jsem kroky, otočil jsem se. Byl to můj otec a vypadal... skoro dojatě. (směje se) Říkal jsem si pro sebe: "Bože, on asi něco řekne. Tohle je chvíle, na kterou jsem čekal celej život..." Myslím, že měl v očích slzy. Podal mi ruku, já mu podal ruku a on se na mě podíval těma červenýma očima. Povídal: "Synu.... Jsi docela profesionál."