Panev

Fotky nestojí ani za starou smradlavou prošlápnutou a potem nasáklou bačkoru. Co naplat. Pěněz jsem utratil taky trochu víc než jsem čekal. Co naplat. Ale bylo to fajn.

Viděl jsem Vídeň, Rilský klášter, Roženský klášter, Sofii, Burgas, Nesebar, Melnik, Černé moře, Plovdiv, noční život na Slunečním pobřeží a plno dalších míst, vylezl na nejvyšší vrchol Pirinu Vichren, přelezl hřeben Končeta a celé pohoří Pirin, jedl kavarmu, tarator, kjůfty, kebab, kravský a ovčí jogurt, tuny šopáku, tuny jiných salátů, caca rybky, broskve, hroznové víno, meloun, jablka, fíky, pizzu, snědl jsem jednu moc drahou a pro mě neznámou rybu, pil červené víno různých značek, rakiji, ouzo, mořskou vodu, horskou vodu, několik druhů piv, bylinkové čaje, několik druhů kávy, spal pod širákem téměř v centru Sofie nedaleko hlavní železniční gary, ve stanu, který pokrývala vrstva jinovatky ve výšce 2500m, na chatách, v privátech, v jednom sofijském smradlavém a zaplivaném bytu, pod mostem v Plovdivu na bahně v záplavové zóně mezi odpadky, potulujícími se psy, milióny komárů a dalším otravným hmyzem, mluvil se spoustou lidí, dohadoval se se sofijskými revizory, nadával na Bulhary, vychvaloval Bulhary a já nevím co ještě, bo si teď nemůžu vzpomenout.

Mersí a blagodarija živote za tyto radosti.