Panev

DEN DRUHÝ
Druhý den byl ve znamení hledání. Hned zrána jsem totiž dlouhou dobu hledala svou šatnu a pak jsem během dne postupně hledala prostě všechno, pracovnu „mých“ fyziků, místnost s ozařovačem, záchody, opět šatnu, opět ozařovač, no tak nějak jsem se cítila na brněnské hvězdárně, když jsem se poprvé vydala navštívit Gabiho v jeho podzemní úřadovně. Většinu dne jsem opět strávila u lineárního urychlovače a velice škodolibě mě potěšilo, že jsem jednoho „inžu“ nachytala na otázce, kterou nevěděl, totiž kde má ten urychlovač chlazení. O deset minut později mi to bylo i s úroky vráceno, protože se jiný inža rozhodl mě proklepat, co všechno vím o interakcích částic s látkou, a já pracně lovila z paměti své poznatky o Comptonově jevu, apod.

DEN TŘETÍ
Den druhý byl takový pohodový a vcelku nenáročný, takže třetí den jsem přišla do nemocnice už suverénně, hned na druhý pokus našla svou šatnu a hlásila se u fyziků. Byla to chyba, na kterou jsem záhy doplatila, ale alespoň už příště budu ve střehu. Vedoucí fyzik mě zavedl na brachyterapii (terapie, kdy se zářič zavádí přímo k nádorům, většinou se takto ozařuje nádor děložního čípku a jedná se v podstatě o menší chirurgický zákrok) a když mě předával laborantkám a doktorkám, vesele na ně pomrkával, ať mě předem trochu psychicky připraví. Ohradila jsem se, že se nebojím, že něco vydržím...a po deseti minutách mě ze sálu odvedli, protože jsem začala omdlívat. Jednoduše jsem stála za doktorkou, která dokonce ještě ani neoperovala, jen si chystala nástroje, primář mi podrobně líčil, co k čemu slouží, když najednou jsem začala všechny ty ohavné nástroje vidět dvakrát a už mě vedli pryč. Musela jsem si sednout, primář do mě lil něco silně alkoholického a odporného a ostatní stáli kolem a smáli se, jakou prý mám exotickou barvu. Připadala jsem si poněkud trapně, ale jedna z doktorek mě uklidnila, že to se stává 95% studentům, kteří přijdou poprvé na sál, proto tam taky mají tu flašku tak pěkně po ruce :)) Když jsem se po 10 minutách trochu uklidnila a sebrala odvahu, vrátila jsem se na sál. Operace už probíhala a primář mě nadšeně pobízel, ať se podívám, jaký má operovaná paní nádorem zdeformovaný čípek. Tak jsem se podívala a výsledkem bylo, že jsem šla do kolen podruhé. Tentokrát už jsem se ale vzpamatovávala déle, k operaci jsem se vrátila až za hodinu a i pak už jsem ozařování sledovala jen přes monitor a s krajním vypětím své vůle...Díky této příhodě jsem se ovšem stala ještě známější, poněvadž se to po celém oddělení samozřejmě rozneslo rychlostí blesku...

DEN ČTVRTÝ
Vcelku mě nepřekvapuje, že od rána mě na chodbách zdraví a usmívá se na mě spousta lidí, které neznám, zřejmě si moji včerejší příhodu vyprávějí jako žhavý drb. „Tak si představte, paní inženýrka nám včera omdlívala na sále, ta byla bílá jak ten její plášť, no to jste měli vidět...“ Jinak celý den trávím u rentgenového ozařovače a vážně přemýšlím o tom, že se stanu laborantkou. Taková laborantka je totiž mezi pacienty velice vážená osoba a od dědoušků a babiček dostává každý den spoustu dárků. Pacienti většinou nosí (i když nemusí!!!, ale asi jim to dělá radost) většinou kafe, ale jsou i pacienti s větší fantazií a tak dnes paní laborantka dostala (kromě kávy) ještě dva litry borůvek a úrodu hříbků :)
Ne vždy je ale v nemocnici takhle veselo. Humor mě přechází vždy, když na ozáření přivezou nějaké úplně malé dítě s vypadanými vlasy, které během ozařování v ruce svírá plyšáka a statečná maminka ho povzbuzuje přes skleněnou výplň, nebo když přede mnou leží strašně sympatický a hodný vysokoškolský učitel, který vyučuje hru na klavír, a vy víte, že mu zbývají tři měsíce života. A on to ví taky. A ví, že vy to víte.

DEN PÁTÝ
Tohle bych asi neměla moc zveřejňovat, určitě by se to neměl dozvědět hlavně vedoucí ústavu, se kterým jsem si praxi domluvila, ale zjistila jsem, že jeden z „inžů“ se hodně zajímá o astronomii, a tak místo abych se dnes ochomýtala kolem rentgenů a urychlovačů, strávila jsem téměř celé dopoledne tím, že jsem s panem inženýrem surfovala na internetu a hledala zajímavé astronomické fotky a videa...

to be continue...