– 23.7.05 –
Adrbaša every day!
Člověk se na ty záběry dívá jenom stěží. Koncem května jsem se s přáteli vozil londýnským metrem, které mne už dávno fascinuje svoji živočišností.A pak s hrůzou vidí vyděšené lidi utíkající ze starých dobrých stanic, v niž jsem sám zanechal otisk vlastní podrážky. Koncem června nás ten starý Arab, kterému se pouštní písek prožral do nekonečně hlubokých vrásek, vítal v Sharm-al Sheiku slovy Welcome to Egypt. A já se teď ráno koukám na rozbořený portál luxusního hotelu, ve kterém umíraly desítky lidí... Lhostejno, zda zazobaných turistů a nebo místních, pro něž ty západní pupkáči znamenají přísun tak důležité práce...
Zprávy tiskových agentur říkají, že po nárazu letadla v úterý 11. září 2001 zvedl někdo v nejvyšších patrech WTC telefon a na dotaz, co se tam děje, jen zoufale zakřičel: We are fucking dying! Je skutečně ten náš euroamerický svět tak špatný, aby nás jiní posílali do pekel? Skutečně si to zasloužíme?
Mám rád arabské země. Troufám si říci, že mne v životě zatím oslovily jen dvě země -- pokud se omezím na ty, ve kterých jsem přespával na betonové podlaze zaplivaného hotelu. Je to Indie a Egypt. Právě ty změnily moji karmu a jasně demonstrovaly, že svět neohraničuje televizní znělka podvečerních zpráv. Navíc, v Egyptě jsem byl už téměř bezpočtukrát, dokonce mám pocit, že jsem tam potkal několik upřímných přátel. Bohužel, nemůžu se najednou zbavit dojmu, že na tom Islámu možná něco zvrhlého skutečně je. Chápu, že se jim nelíbí náš způsob života, který se scvrknul na bezmyšlenkovité krájení instantního života. Proč ale útočí na vlastní lidi? Proč nahlodávají samotné základy vlastní prosperity? To se doopravdy hodlají vrátit o staletí do minulosti, k fanatické víře vytřeštěných očí, všesvazujícím zákonům vymyšlených v době, kdy jsme sotva nedokázali vyléčit ani rýmu, kdy „celý svět“ představovala krajina v okruhu několika set kilometrů a kdy číst uměl každý desetitisící pozemšťan? Můžu si stokrát říkat, že většině Muslimů je tahle bigotnost u prdele. Však jsem se o tom s Wahibem mezi šluky trávy, kterou jsme před třemi týdny pokuřovali na břehu Rudého moře, upřímně shodli. Ale... Zabíjet ve jménu víry, to naposledy dělali nevzdělaní, primitivové s krycím jménem „křižáci“.
Většina lidí věří, že za všemi útoky posledních let, stojí organizace s mrazivým jménem al-Kajda. Ať už je to kdokoli, většině z nás se pod tímto slovem vybaví zarostlý Arab v turbanu a neproniknutelným výrazem ve tváři. Zkušenost ale ukazuje, že teroristou může být i řidič autobusu, prodavač, učitel a nebo lékař. Budeme se jich všech skutečně bát? Zavrhneme Araby je stejně paušálně jako Romy a Vietnamce?
A nebo je chyba v nás? Říká se, že hlavním vkladem naší „moderní“ civilizace je ona tolerantnost. NESMÍME BÝT JAKO ONI! TERORISTI NÁS NESMÍ ZASTRAŠIT! Jo, můžeme být od krve, ale musíme se tvářit jakoby nic. Jinak bychom prohráli. Musíme je soudit podle našich zákonů, ctít presumpci neviny... Ale není právě tohle naše největší slabost? Ten smrtelný omyl, co nás s odstupem času zničí? Neměli bychom přitvrdit? Zavést dokonalejší ostrahu, zapisovat telefony, e-maily, instalovat nové a nové kamery, založit registry otisků prstů, podoby duhovek, omezit pohyb jistých skupin lidí... Podvolit se diktátu Velkého bratra?
Nevím. Fakt nevím, co si mám myslet. Dívám se na záběry vyděšených turistů, kteří se rychle pakují, na prohlášení ministra zahraničí o vyslání mimořádných letadel, spekulace všech těch expertů věštících, co to v budoucnosti přinese, egyptského prezidenta kráčejícího v troskách, Každopádně se těším, jak počátkem zimy opět dosednu v Sharm-al Sheiku na letiště a vydám se na cestu Sinajským poloostrovem. Do toho světa, který mám tak rád, a který mne alespoň zčásti nenávidí až k smrti. Ať si ti všichni zkurvysyni, lhostejno jaké národnosti, adrbaša! Možná, že pak se budou chovat jinak.
