Panev

Goldlabeluv pripad ztracenych rybnicku

Pripadem ztracenych zivotnich rybnicku jsem se zacal zaobirat pred lety - na jedne klasicke dovolene v Recku. Recko jsem tehdy zvolil v okouzleni z cetby knihy britskeho prirodovedce Geralda Durella. Ten tuto zemi popisuje jako prosluneny raj, ve kterem se pod rozkvetlymi pomerancovniky prochazeji nevinna kuzlata spolu s vesnicany, v jejichz moudrych vrascitych tvarich se skryva zivotni pravda.

Diky teto predstave jsme spolu s pritelkyni zakoupili levny last minute od Fischera a ocitli se ve spinave recke vesnici asi patnact minut kamenitou stezkou od more. Dvoupatrova betonova barabizna vydavajici se za hotel mela vyhled na neuteseny pozemek se zaprasenym olivovnikem a spoustou harampadi, jak je v Recku zvykem. Ve vrascite tvari majitele se skryvalo znechuceni z ceskych rekreantu, kteri si s sebou privazeji i balenou vodu.

Ucastniky zajezdu tvorily (s vyjimkou jedne osamele starsi pani) manzelske ci manzelstvi nevyhnutelne se blizici dvojice ve veku 20 az 50 let. Jednotlive pary hnizdily kazdy ve svem pokoji, nikdo se s nikym nepokousel druzit. Vzhledem k laci zajezdu jsme byli ochuzeni i o vecerni estradu, na ktere vas moderator vytahne na podium a za chabeho potlesku prihlizejicich nuti kokrhat ci tleskat do rytmu pisne od Madonny, vyluzovane syntezatorem Casio.

Tajemstvi hotelovych balkonu
Hotelove pokoje mely male balkony - oddelene od balkonu po levici i po pravici pouze tenkou prickou. Takrka fyzicky jste tak citili pritomnost o metr vedle sedicich rekreantu: Vrznuti bile plastikove zidlicky, zasusteni sacku se svacinou, syknuti otevirane lahve Dobre vody. Krome klaustrofobniho pocitu melo takove usporadani jednu vyhodu - socialne spise slabsi dovolenkari neutraceli penize v restauracich, nybrz po vecerech na balkonech vysedavali a resili ruzne veci.

Zde jsem tedy z vedlejsiho balkonu vyslechl nasledujici rozhovor. Jeho aktery byla DIVKA, lehce vyblita blondyna cca 25 let a KLUK stejne stary, s melancholickym pohledem a sebevedomim asistenta spravce zalozni pocitacove site v Delvite. Rano jsem ho obcas potkaval, jak v zavesu za blondynou kraci k mori ve vietnamskych tapkach, v tasce nafukovaci sedacku a v ocich smireni s vlastnim osudem, ktery ona blondyna jiz pevne drzela ve svych rukou.

Krute vystrizliveni obeti
Pocatek hovoru se tocil okolo klukova rodneho baraku, kde vyrustal. Jak jsem vyrozumel, hned po svatbe se tam meli nastehovat. Kluk polohlasem o domu vypravel. Bylo to evidentne misto jeho detskeho stesti. Sam jsem rostl na vesnici, takze to duverne znam. Svestka se zavesenou houpackou dokaze kluka bavit cele hodiny, mala skalka v lese je vysokou skalou, ze ktere se da nebezpecne skakat do dvoumetrove propasti. Do ctyr kmenu rozrostly buk je mistem vhodnym pro bunkr z klacku a zamceny domecek vodovodniho rezervoaru ci transformatoru tajemnym mistem.

Kluk potichu mluvil o svem detstvi a ja slysim jak vzpomina: "... No a tam je v rohu zahrady takovej rybnicek a ja jsem u nej vzdycky sedaval a pozoroval colky a vodomerky. Jedno leto tam litala takova velka modra vazka a mel jsem tam i svou zabu, takovej rybnicek vzdycky jsem tak u nej sedaval..."

A v tom do jeho nostalgickych uvah raznym hlasem vstoupila blondyna a oznamila: "Tam nebude zadnej RYBNICEK, tam bude BAZEN!"

A kluk uz ani necek.

Hlavni podezrela: Moderni zena
Vubec nepochybuji o tom, ze rybnicek do par mesicu zmizel z povrchu zemskeho. Presne takhle zeny prece funguji - ty cilevedome, o svych nazorech nepochybujici zeny. K cemu jsou na svete rybnicky, kdyz tam muze byt bazen? K cemu jsou roztrhane dziny, ve kterych kluk v roce 1990 dojel sam stopem do Berlina na koncert Pink Floyd? Sup a dziny leti do kose.

Moderni zena vubec nema rada tajemna zakouti, plna zapomenutych kramu. V casopise Elle se o takovych zakoutich totiz nepise. Casopis Elle je plny novych, vyfiknutych veci, ktere jsou prehledne srovnane na osvetlenych policich, vyrovnane v zrcadlovych skrinich.

Blaznem je pro moderni zenu japonsky zenovy basnik Baso, v jehoz slavne basni haiku je obsazen cely vesmir:
Stary rybnik!
Skok zaby!
Zblunknuti vody!

Blaznem je pro moderni zenu kazdy, kdo nechape, ze stary zarostly rybnicek neprinasi zadny uzitek.

Ja veru nejsem verozvestem neporadku a spiny. Kdyz jsem si vcera precetl, ze pouze 18% ctenaru Blesku pouziva deodorant, udelalo se mi mdlo. Ja jsem jen rad, kdyz veci mohou volne dychat. Mam rad rozlozena cedecka po koberci. Clovek kolem nich prochazi a z jednotlivych obalu slysi tichou hudbu. Mam rad knizky rozlozene vsude kolem, protoze to jsou moji pratele. Je to jako kdybych prochazel zahradou plnou lidi, kazdy se na me usmival a ja si mohl vybrat: S kym se dnes budu bavit? Koho poslouchat?

Ale moderni zena zadnou tichou hudbu neslysi a sve pritelkyne ma ulozene v mobilu. Prijde a nemilosrdne knizky i cedecka posbira a ulozi je do knihovny, kam prece patri. A tim zrusi to kouzlo, kdy vedle sebe lezi Harry Potter, Nietsche a Jules Verne, kdy Bjork se vali s Davidem Bowiem, pozorovana z povzdali Danem Bartou.

Proto zde verejne zaluji moderni zenu za to, ze vytvari poradek, ze rovna veci vedle sebe jen proto ze maji stejne velke krabicky, ze srovnava ve skrini tricka podle barev a ne podle jejich puvodu a minulosti, ze se hneva na svicky, ktere kapaji vosk na stul. Obvinuji ji z pohrdani kouzlem, ktere se ve vecech skryva, z nerespektovani prava veci zit si svym vlastnim zivotem.

Protoze kdyz se vsechny veci ulozi tam kam patri, uz tam neni misto pro nas.

(c) Goldlabel