Panev

Shodou okolností už pár roků bydlím na stejné ulici, na které se nachází budova v níž dobrovolně nechávám mučit své mozkové buňky. Můj privát se zkrátka nachází na opačném konci jedné špinavé brněnské ulice než má škola – druhý barák od konce a druhý barák od začátku. Asi si řeknete: „No a co jako?“ Vždyť je to úplně normální shoda okolností, ze které se nemůže vyklubat žádný průser nebo záležitost, která by vám vykopla mozek z hlavy. Omyl!

První záležitost odvíjející se od kauzy „Kotlářská 50“ se odehrála zhruba před dvěma měsíci: Sklenka mi tenkrát poslala tlustou obálku na Kotlářskou 50. Neznala však PSČ a tak ho jednoduše opsala z její přihlášky na Vysokou školu, protože ta se nachází na Kotlářské 2 (shodou okolností bude Sklenka chodit od září na stejnou fakultu jako já). Může vám to připadat zvláštní, ale Kotlářská 2 má jinou PSČ než Kotlářská 50. A tak balíček dorazil místo ke mně domů rovnou na fakultu. Za normálních okolností by se nic nedělo, ale naše milé sekretářky si mé bizarní jméno pamatují a proto taky balíček převzaly. Když jsem pak opakovaně dostával od spolužáků zprávy, že se mám stavit k sekretářce pro zásilku, nejprve jsem si myslel, že se rektor domákl všech mých prohřešků s geokladivem a že je to konec mého studia. U paní sekretářky ale ležel balíček od Sklenky a mě to ještě několik hodin pořádně šrotovalo v hlavě…

O druhou příhodu se postarala jiná Lenka. Ta už mi údajně poslala spoustu pohlednic na privát, které jsem však do ruky nikdy nedostal. „A napsala si správnou adresu?“ znělo ode mě pokaždé, když mi rozhořčeně o nedoručené pohlednici vyprávěla. Podobně to dopadlo i s pohlednicí, kterou nám „údajně“ s Davidem poslala ze Slovenska. To už jsme začali rozvíjet teorie o kapesním Bermudském trojúhelníku pohybujícím se kolem naší schránky, který zaútočí vždy, když dorazí pohled od Lenky. Vše se ale vyjasnilo v předvečer mé poslední zkoušky tohoto semestru. Spolužák mi donesl pohlednici, která pochopitelně předtím proputovala půlkou katedry šutrologie. Lenka pro změnu napsala PSČ správně, ale číslo popisné se shodovalo s fakultou. A její reakce? „Já věděla, že jste druhý barák na Kotlářské, jen mi vypadlo, jestli od konce nebo od začátku..“



Z pohlednice přímo čiší, že prožila sice krátký, ale nesmírně bohatý život plný zvratů a kopanců. Lenka už neměla slovenské kačky na známku (jak asi chápete, za 7 Sk projde pohlednice ze SR přes hranice jen ztuha) a spoléhala na to, že to s Davidem doplatíme. Doplatila to sekretářka na fakultě…

Lenky zkrátka umí zpestřit život pohlednicím a dopisům a pochopitelně i mému mozku, který si pak připadá jako opuštěný potkan na břehu zamrzlého metanového oceánu na planetě !atšop ákseČ taviv.