Panev

Tak už jsou to tři měsíce co jsem matkou. Mozek pomalu degeneruje mezi posranými plínami, pudrem, řevem o jídlo a tělo trpí již značným nedostatkem spánku, takže bych asi měla začít proklínat osud který jsem si zvolila.
A přeci neproklínám. Asi proto, že jsem dokázala být ženou i jinak než jen v sexuálních hrátkách. Snila jsem v životě o spousty věcech a pořád sním. A jeden sen se mi splnil.

Tak už jsou to tři měsíce. Od narození malého sluníčka se mi zdá, že jsem se zase jednou pořádně nadechla. I přes to, že mě opustil muž mých snů. Tedy alespoň jsem si to dlouho myslela. Teď vím, že to nebyla pravda, protože jsem ho vlastně nikdy nezajímala jako žena, ale jen jako sexuální objekt. Svázala jsem ho svou láskou a on nemohl letět. Třeba teď bude sťastnější, kdo ví.
A já? Vrátím se ke své duši. A duši uložím do těla, zpět na místo kde se ztratila. Protože žena bez duše je jen sexuální objekt.

Tak už jsou to tři měsíce. Jarní slunce protepluje krajinu a ta se mu pod teplými prsty barví do zelena.
Je tu nový začátek. Jít, ochutnávat, dávat a brát teď už i jako milenka a matka.