Panev

Řekněme, že chlápkovi jménem Roger se líbí dívka jménem Elaine.
Pozve jí do kina, ona to přijme a oba se dobře baví. O pár dnů později ji pozve na večeři a opět se oba dobře baví. A tak se pravidelně vídají a po nějakém čase se už ani jeden s nich nevídá s nikým jiným.
A jednoho večera, když jedou domů, něco Elaine napadne a ona to bez přemýšlení řekne nahlas: "Uvědomuješ si, že dneska je to už šest měsíců, co spolu chodíme?"
V autě nastane ticho. Elaine se zdá, že je to velmi hlučné ticho.
Myslí si: "Hm, zajímalo by mě, jestli mu vadí, že jsem to řekla. Možná, že se naším vztahem cítí svázaný, možná si myslí, že se ho snažím dotlačit k nějakému závazku, který nechce nebo si jím není jistý."
A Roger si myslí: "Hm, šest měsíců."
A Elaine si myslí: "Ale, já si taky nejsem jistá, jestli chci tenhle typ vztahu. Někdy si přeju, abych měla více prostoru, abych mohla přemýšlet o tom, jestli chci abychom se posunuli směrem k ..., kam vlastně jdeme? Budeme se prostě vídat tak jako teď? Směřujeme k manželství? Směrem k dětem? Směrem k životu stráveného spolu? Jsem připravená na takový závazek? Znám vůbec toho člověka?"
A Roger si myslí: "... takže to znamená, že to bylo ... hm...V únoru jsme spolu začali chodit, takže to bylo hned potom, co jsem si koupil auto, což znamená... musím se podívat kolik mám najeto... Páni, musím si nechat vyměnit olej."
A Elaine si myslí: "Je naštvaný. Vidím mu to na obličeji. Možná, že to vidím špatně. Možná, že chce vážnější vztah, více intimity, více závazku. Možná to pocítil dříve, dokonce dříve než já, že já si nejsem jistá. Ano, to je určitě ono. Proto nic nechtěl říct o svých pocitech. Bojí se odmítnutí."
A Roger si myslí: "Budou se muset znovu podívat na převodovku. Nezajímá mě, co říkají, ale pořád to správně neřadí. A tentokrát by to radši neměl svalovat na velkou zimu. Jakou zimu? Venku je 30 stupňů a mám pocit, že řídím popelářský vůz. A to jsem těm zlodějům zaplatil 600 dolarů"
A Elaine si myslí: "Je rozčílený. A já se mu nedivím. Já bych byla taky rozčílená. Cítím se tak provinile, že tím kvůli mě musí procházet, ale nemohu za to, že se tak cítím. Prostě si nejsem jistá."
A Roger si myslí: "Asi mi řeknou, že na tom byla jen devadesátidenní záruka. Určitě se takhle budou bránit."
A Elaine si myslí: "Možná, že jsem idealista, čekám na prince na bílém koni a přitom sedím vedle dokonalého člověka, člověka se kterým jsem ráda, člověka, kterého mám opravdu ráda a který má nejspíš opravdu rád mě. Člověk, který je teď zraněný jen kvůli mým sobecký, školáckým, romantickým představám."
A Roger si myslí: "Záruka? Chtějí záruku? Já jim dám záruku..."
Elaine: "Rogere".
Roger: "Co?"
Elaine (oči má zalité slzami):"Prosím, neubližuj si takhle" "Možná jsem nikdy neměla... cítím se tak..." (Hlas se jí zlomí, vzlyká.)
Roger: "Co?"
Elaine vzlyká: "Jsem tak hloupá." "Víš, já vím, že není žádný rytíř. Vážně to vím. Je to hloupé. Není žádný rytíř a není žádný kůň."
Roger: "Žádný kůň?"
Elaine: "Myslíš, že jsem hloupá, že jo?"
Roger (šťastný, že konečně zná správnou odpověď): "Ne"
Elaine: "Je to prostě, že ... Je to tak... Potřebuji trochu času"
(Nastane patnáctivteřinová pauza, kdy Roger přemýšlí jak nejrychleji může, jaká je na to bezpečná odpověď. Konečně ho napadne co by mohlo fungovat.)
Roger: "Ano"
(Elaine, hluboce dojatá, se dotkne jeho ruky.)
Elaine: "Och, Rogere, vážně to tak cítíš?"
Roger: "Jak?"
Elaine: "O tom čase."
Roger: "Aha." "Ano."
(Elaine se k němu otočí a hluboce se mu dívá do očí, což ho znervózňuje, protože neví, co mu řekne dále, hlavně jestli to bude o koni. Konečně Elaine promluví.)
Elaine: "Děkuji ti."
Potom ji odveze domů a ona pak leží na posteli, zmatená a utrápená duše, a pláče až do rána. Zatím Roger jede k sobě domů, otevře si brambůrky, pustí si televizi a hned ho hluboce zaujme tenisový zápas mezi dvěma Čechy o kterých v životě neslyšel. Tichý hlásek mu říká, že v tom autě se odehrálo něco důležitého, ale je si jistý, že stejně nikdy nebude rozumět co, a tak si říká, že bude lepší o tom vůbec nepřemýšlet. (Tohle Roger uplatňuje ohledně světového hladovění.)
Druhý den Elaine zavolá své nejlepší kamarádce nebo možná dvěma a potom o téhle situaci budou mluvit šest hodin. Detailně proberou každé slovo, co řekla ona a každé slovo, co řekl on, budou to probírat znovu a znovu, zkoumat každé slovo a gesto, hledat sebemenší význam a přemýšlet o možných vysvětleních. Několik týdnů nebo měsíců o tomto budou čas od času mluvit, nikdy nedojdou k žádnému výsledku, ale taky je to nebude nudit.
Mezitím, až jednoho dne Roger bude hrát tenis s kamarádem, kterého oba s Elaine znají, těsně před nadhozem se zakření a řekne:
"Norme, měla Elaine někdy koně?"