Panev

Když jsem se dozvěděl o tom, že Judas Priest opět po roce budou hrát v Česku a dokonce v Brně, městě kde v současnosti vláčím svou kostru, neváhal jsem ani minutu. Koupil jsem si lístek, i když cena nebyla zrovna nejnižší. Bohužel ceny koncertů šly v poseldní době šíleně nahoru, takže téměř osm stovek je dnes již celkem normální. Judas Priest je kapelou, kterou jsem poprvé zaregistroval někdy kolem mého sedmého roku života. Psal se rok 1982, zapomeňte na černé metalové trička, která jsou dnes přeplněna v různých obchodech. Nezbývalo nic jiného než si z tvrdého papíru udělat šablonu, koupit nějaký vhodný sprej a pěkně tričko nastříkat. Tento postup jsem sledoval u svého staršího bratra a hnědý nápis Judas Priest na modrém tričku byl prostě fantastický. Malý Davídek chtěl samozřejmě taky potřísnit své žluté tričko tímto skvělým výtvorem a chodit po dědině jako velký guru číslo 1. Ze začátku se bratr cukal, ale když jsem řekl, že na něho prásknu, že hulí cigára, chytl sprej a započal dílo, které se mi dodnes schovává v šuplíku. Jak jsem psal, bylo to poprvé co jsem se dostal do styku s Judas Priest a až za čtyři roky jsme měl možnost slyšet (opět díky bratrovi) jejich album "Turbo". Nikdy se ze mě nestal fanoušek číslo jedna, ale měl jsem je vždycky rád a hudbu, kterou hráli jsem si vždycky rád poslechl. Proto jsem nemohl při tomto koncertě chybět, zvlášť, když mi loni ten pražský utekl.
Šalinou jsem s Leonem a Martinem dojeli k Rondu a myslím, že bylo zbytečné se dohadovat na které zastávce vystoupit. Dav lidí v okolí vše vyjasnil za nás. Před halou byla spousta stánků, převážně s pivem, spousta lidí, převážně s pivem a a taky pár ožralých. Kluci venku hulili a já si šel dovnitř odstát frontu na záchod. Hala už byla téměř zaplněná lidmi od náctiletých až po lidi, kterým bylo o něco méně než mému tatovi. Koupili jsme si pivo (35,-KC za Plzeň) a poslouchali předkapelu. Její název si nepamatuji a v životě jsem o ni neslyšel. Škoda, dříve avizovaná předkapela Paradise Lost, by byla jiné kafe. Zahráli docela solidně, žádný zázrak, ale dalo se. Zvlášť předělávka jedné skladby od Beatles stála za to. Brouci by se asi divili. Po asi půl hodině čekání na přípravu scény pro hlavní koně, se začalo.Hala narvaná až po okraj sledovala nástup "staříků", kterým srdce stále silně bije v rytmu hard and heavy. Britská ocel rozpumpovala dav hned od začátku. Vcelku slušný zvuk mě překvapil. První tři pecky ze starších alb a pak skladba "Judas Is Rising" z nového alba. Paráda, fantazie. Při "Breaking The Law" po mě přejela mrazivá vlna, která mi naježila chlupy. Uaaa, že bych ještě byl stále citlivý? Druhá vlna mrazení byla při "Touch Of Evil" a v tu chvíli, jsem mírně rozklepanou rukou vytáhl mobil z kapsy, vytočil číslo na mého bratra a malý telefonní mikrofónek natočil směr pódium. Určitě měl z toho doma, při hlídání své těhotné manželky radost. Další vrcholy "Turbo Lover", "Deal With The Devil" a samozřejmě dnes již absolutní hit "Painkiller". Nechyběl ani příjezd na Harleyovi, celkem dobré osvětlení, oheň, výtahy, které s Halfordem vyjížděly jako ve starých dílech Star Treku s Jamesem Kirkem, blýskající oblečky pana Halforda a další zajímavé věcičky. Bylo co poslouchat, bylo se na co dívat, stálo to určitě za to a vy co jste chtěli jet a nakonec nejeli, protože jste měli na starosti výběr šušňů ze svého holubového dolu Nos, můžete litovat. Judas is rising!!!