Panev

Cyklistická sezóna mi začala tím, že jsem ujel padesát kilometrů. Celé dopoledne jsem překonával lenost, ale nakonec jsem přece jenom zajel navštívit svoji babičku do nedaleké Blučiny. Cestou jsem si říkal, dobře jsi udělal synku, bo protáhneš tělo a ještě trochu omrkneš letošní modely cyklistek. Dojel jsem k babině a během těch třech hodin co jsem u ni seděl a poslouchal, abych se oholil, jsem zjistil, že v místech, kterými se dotýkám sedátka, se mi něco začíná tvořit. Že je zle, jsem zjistil hned v okamžiku, kdy jsem nasedl na sedátko. Oči mi povylezly o něco víc dopředu, huba se mi zkřivila bolestí a prdel jsem opět musel od sedátka odlepit. No, ale šlapejte ve stoje 25km. To prostě nejde. Takže jsem opět opatrně usedl a vyhýbal se všem možným výmolům a nerovnostem. Po deseti kilometrech jsem už vážně nemohl a kdesi v dálce se tyčící Petrov mi skoro vehnal slzy do očí. Chvíli jsem uvažoval, že bych v Chrlicích nasedl na vlak, ale řekl jsem si: "Bojuj Davide, bojuj!". A tak jsem bojoval. Domů jsem dojel už za tmy. Svlékl jsem se a ohmatal to citlivé místo. Trochu nateklé, ale půjde to. Po asi hodině, kdy jsem se díval na skřehotající lidi, kteří se chcou stát superstar, se trochu oteklé místo změnilo na: KURVAOTEKLÉABOLAVÉMÍSTOJAKCYP! Chodil jsem po bytě jako kdybych měl mezi půlkami největší hemeroid na světě. Vytvořilo se mi tam něco, co se hodně podobalo Řípu, jen ta rotunda tam chyběla. Otok mi vlezl i na půlky, takže sice moje prdel dostala trochu rajcovnější rozměry, ale sedět se na ni nedalo. Utrpení jsem prožíval i ve vaně. Uvažoval jsem, že si při sprchování kleknu, ale nakonec jsem to zavrhnul. I při tom sprchování musím přece vypadat důstojně ne? Nehledě na to, že by mi určitě ujely kolena a já bych si nabil hubu. Zatnul jsem zuby a sprchoval se v sedě. Neustále jsem kontroloval to místo, jak se zvětšuje a rudne. Měl jsme trochu obavy, bo se mi chtělo na velkou a já měl strach, že mi ten otok zadělá řitní otvor a já se nevyseru. Když jsem šel spát, prdel už byla ztvrdlá a bolavá jako mozoly od horníka z dolu František v Suché.
Je úterý a pořád se mi nesedí zrovna nejlíp. Myslím, že to bude trvat ještě tak týden, než bude vše v pořádku. Cyklistice zdar!