<$BlogRSDUrl$>

– 5.3.05 –

Příběhy obyčejného šílenství 

Autor Knoflíkářů a vynikajícího Roku ďábla Petr Zelenka napsal nejprve divadelní hru. Ta byla ovšem tak úspěšná, že se rozhodl její téma „hodit“ na filmové plátno. Jde o komedii, kdy vám ovšem ve spoustě okamžiků není zrovna do smíchu. Hlavní hrdina, pětatřicátník Petr Hanek (Ivan Trojan), bývalý letecký navigátor, skončil díky svým neobyčejným móresům a zvyklostem spolu v kombinaci s nevyzpytatelnými životními peripetiemi v letištním skladišti za volantem vysokozdvižného vozíku. Už kvůli povaze jemu vlastní neodhání ze své společnosti naprosté podivíny, kteří se kolem něj shromažďují a zpestřují mu život svými úchylkami. Ať už jde o sousedy Zuzanu Bydžovskou a Jiřího Bartošku, jež potřebují diváka pro své sexuální hrátky a jsou ochotni mu coby pravidelnému divákovy finančně vypomáhat v jeho špatné finanční situaci, nebo skladištního vedoucího Karla Heřmánka, jež se zamiloval do umělohmotné figurýni přiletivší v bedně odněkud z neznáma. Ani Petrův milostný život nestojí za nic. Právě ho opustila jeho přítelkyně Jana (krásná Zuzana Šulajová), snad právě pro jeho neobvyklé způsoby chování a naprosto šílené nápady, jež moc dobře nesnáší ani jeho matka Nina Divíšková, která ve filmu předvedla naprosto nezapomenutelný a excelentní výkon (můžete ji ve filmu vidět pobíhat po Václaváku v mužském spodním prádle, ale jinak je to naprosto noblesní dáma zajímající se o humanitární pomoc a neustále se snažící darovat krev vždy, kdy je to jen trochu možné).
Jak se zdá, ani Petrův otec (Miroslav Krobot), který zpočátku vypadá, že mu radost ze života nepřináší už žádná jiná činnost, než pozorování unikajících bublin z hrdla pivní láhve, nezůstává pozadu a ve snaze uniknout z každodenního nudného života vzlétá k nebesům (a to doslova) s mladou a trochu šílenou (jak jinak) sochařkou Sylvií. Texty scénářů večerních deníků, jež komentoval v období komunismu, si pamatuje ještě dnes a s pomocí Sylvie je s velkým úspěchem recituje na vernisáži, kde se prolínají osudy všech postav.
Petr se ale Jany nehodlá vzdát a snaží se ji různými způsoby získat zpět. Zpočátku mu nepomáhá ani „zaručená“ rada kolegy s ustřiženými vlasy a jejich následném povaření v mléku, ani dlouhá cesta na vysokozdvižném vozíku z Ruzyně na Petřín. Ani postava Jany se posléze nezdá být normální. Nakonec si uvědomuje, že „pestrý“ život s Petrem postrádá, zdá se, že rodiče k sobě opět nalézají cestu a že všechno to začíná spět ku šťastnému konci…
Ve filmu se objevují různé hlášky (někdy trošku připomínající hlášky z jiných českých filmů ) ale nejzásadnější jsou tam (alespoň dle mého názoru) dvě, a to: „Ženy nejsou našimi nepřáteli, jen hrají tvrdou hru“ a druhá, kterou si nepamatuji přesně, páč je delší – „To jak žijeme se nedá změnit, a většinou se s tím nedá nic dělat, ale hlavně si musíme vždy najít cestu k sobě“.
Takže ať už máte rádi letadla, absurdní situace, komické situace, šílené situace, vysokozdvižné vozíky, pivní bubliny, blonďaté sochařky, obživlé přikrývky, telefonní budky, padáky anebo Ivana Trojana, film doporučuji vřele všem. Určitě stojí za shlédnutí.


komentáře: Okomentovat


TOPlist This page is powered by Blogger. Isn't yours?