Panev

Existuje pouze jeden Bůh a Alláh je jeho prorokem. Nebo Ježíš. Budha by si o tom asi také myslel své. Valná většina lidstva je pevně přesvědčená o tom, že naše kroky řídí (nebo alespoň spustila) nějaká forma vyšší bytosti, ať už je to Pámboo, nebo kdokoli jiný. V žádném případě bych nepovažoval za vhodné trefovat se do kohokoli z věřících až na…

Až na katolíky. Do těch se trefuju rád a často. Tuhle jsem se u televize nasmál, copak že to je za spolek. Nosí na stříbrném podnose lebky a hnáty, sbírají nejrůznější tělesné ostatky staré i několik stovek let a pak to vystavují a uctívají. Takhle nějak jsem si jako malý představoval satanisty a strašně jsem jim fandil. O tom, co prováděli katolíci v minulosti asi ani nemá cenu psát. A o tom, co provádí dnes se píše všude v médiích. A přesto, že jich u nás není snad ani deset procent (nebo právě tolik), kecají do kde čeho a ohánějí se morálkou.

Jojo, právě ta katolická morálka. Na tu jsem si včera v noci vzpomněl nevím proč u filmu Krvavá neděle. Snad proto, jak se každá strana při bitvě dovolává svého Pánaboha aby pomohl umlčet tu druhou stranu jednou pro vždy. Anebo mi to prostě jen tak vyhodil chorý mozek, ať mám o čem před spaním přemýšlet.

Stalo se to asi takhle. Na brněnské hvězdárně pořádala jakási farmaceutická firma seminář, kde vnucovala sezvaným doktorům nové léky a přidávala k nim letenky na Maledivy, pokud je budou předepisovat. Inu co, kéž by nás takhle upláceli výrobci dalekohledů. Proti gustu žádný dišputát. Koneckonců i já z akce těžil. Poprvé v životě jsem si smlsl na spoustě jídel, která jsem do té doby znal jen z televize nebo vyprávění. Protože jsem zrovna neměl ani korunu, ukojily vybrané dobroty také hlad, jež mě sužoval od brzkého rána. Škoda, že k ústřicím nedávali taky krabku Spartiček Vlastičko…

Protože jsem ten den hlídal hvězdárnu, zůstal jsem na kopci nejdéle, s jedním ze svých kolegů. Asi hodinu poté, co všichni odešli volal někdo na hvězdárnu, že asi v planetáriu zapomněl osobní věci a jestli bych se nemohl jít podívat. Vůbec se mi nechtělo, ale co už. Přestože katolík nejsem, pomůžu občas rád bližnímu svému. Našel jsem tam ledvinku ve které bylo několik set euro, nový digitální fotoaparát, digitální diktafon a několik tisíc korun. No, přiznám se bez mučení, že mě to napadlo. Napadlo mě ledvinku zatlouct a jít si konečně koupit toho krásného červeného Fendera vyráběného v Americe, k tomu pořádný kombo, flašu drahého vizoura a odjet za Leonem do Úpice na svůj velký týden ovládnutí elektrické kytary.

Nedal jsem to, protože bych toho Fendera za týden musel vrátit, vizoura vyblít, kombo rozdupat a jít si to hodit. Nevím proč, ale nedal bych to. Když volal majitel podruhé, uklidnil jsem ho, že něco jsem našel a ať si přijede. Nakoukl do okna klubovny asi za pět minut. Po krátké identifikaci podle dokladů jsem mu předal ledvinku a snažil se zarazit proud díků. V duchu jsem si samozřejmě říkal ať přestane žvanit a jede svým drahým fárem koupit Rudýnkovi na pumpu alespoň toho vizoura, ale tatík s úklonkami odešel a já dostal…

No řekněme chuť zavřít hvězdárnu a jít domů. A to se konečně dostávám k té katolické morálce. Ten kolega je katolík a po cestě domů jsme rozebírali, proč vlastně člověk cítí tak zbytečné morální zábrany někoho sprostě okrást, nebo zabít, nebo znásilnit, nebo lhát. Kde se to bere. Je to vrozené? Je to výchovou? Je to žitím ve společnosti? (No to jistě není Stando…)

Jak tak jdeme dolů z kopce, nejmenovaný kolega Aleš D. přemýšlí nahlas, jak by se zachoval.

,,No asi by mě to taky napadlo vzít, ale jen na chviličku. Já nekradu. Rozhodně bych to vrátil.’’

A napil se z broučené skleničky na víno, do které si z lahve nalil kvalitní bílé víno. Neodolal jsem a zeptal se ho, kde vzal tak pěknou skleničku a dobré víno.

,,No kde. Na tom večírku přece!‘’

Inu takový je svět a lidé na něm. Já nemám rád katolíky, ale mám rád spoustu kamarádů, kteří mezi ně patří. Občas mě mrzí, že přijali zrovna tuhle víru, protože mám dojem, že i ti satanisti se chovaj líp jak někteří katolící. Ale rozhodně je s nimi aspoň někdy sranda.