Panev

Tak se to nějak semlelo a Puntík si zbalil svých pár švestek a odstěhoval se z Kotlářské. To víte jaro, volání divočiny a já nevím čeho ještě. Puntík nemeškal a šel za hlasem, který ho vábil. Je to hlas nepoznaného, voňavého, nového a snad i dobrodružného. Nemeškal a využil situace, aby se nastěhoval ke své kamarádce, přítelkyni svého kamaráda. Nu což, popřejme mu mnoho zdaru v novém bytě, mnoho dámských návštěv a co možná nejméně osamocených víkendů a večerů. Ale k věci.
Po Puntíkovi nezůstaly v bytě jen vzpomínky, ale také spousta nehtů na koberci a v sedačce (z jednoho gigantického žlutého exemplářě se mi až trochu navalilo), lízátko ležící Bůh ví jako dlouho pod topením, krajíc chleba ležící za sedačkou, arašídy, lentilky a cizokrajné mince odpočívající v sedačce a samozřejmě spousta prachu a jiného neřádstva. Tak jsme s Gabim začali ve sváteční den uklízet všechno co se snad uklidit dalo (okenní tabule a rámy, které jsou zaneseny tunami nějaké podivné hmoty, o které se Puntík domníval, že bude sloužit jako izolant, se postaráme až jindy, bo to je práce na další dva dny, možná i na tři).Tak jsme vysávali koberce, sedačku, druhou sedačku, pavučiny u oken, prach z topení, prali záclony, prali závěsy, seškrabovali malůvky na oknech, myli okna, rámy, čistlili kuchyň, koupelnu, záchod, stěhovali nábytek, předělávali obrázky, lepili nové plakáty, strhávali staré, sprchovali květiny, zalévali květiny, ničili květiny a nakonec jsme museli umýt sebe (ne navzájem), bo jsme byli tak špinavý, jako kdybychom právě vyfárali z šachty. Ale stálo to za to. Přes okna už nejde vidět jen protější barák, ale teď už dohlédneme i o pár metrů dál. V jednu chvíli se nám dokonce zdálo, že jsme zahlédli i Slunce. Záclony už nejsou černé, ale šedé. V kobercích a sedačkách se prohání už jen dvě kila rotočů narozdíl od třech. Dokonce si teď můžete na koberec i lehnout, aniž by vám nehty ležící na zemi, udělaly akupresůru. Pavučiny jsou jen už na špatně viditelných místech. Z kuchyně si odnášíte na šlapkách svých nohou jen polovinu vzorků jídla. V koupelně se na podlaze válí vlasy už jen dva týndy staré a zjistili jsme, že naše vana byla skutečně taky bílá. Na záchodě už si můžete sednout na prkénko a v pokojích se můžete i nadechnout, aniž by jste dostali nějaký alergický záchvat a nebo museli použít respirátor.
Co dodat na závěr? Snad jen to, že bych rád tu špínu a ponížení co nejdřív zalil pivem. Grrr!!