Panev

Čtvrtek 7. října 2004 byl skutečně neuvěřitelný. Snad nikdy se mi nestalo, že by tolik lidí tak dlouho vzpomínalo na pár hodin pobytu v jedné obyčejné hospodě. Ta útrata, ty ploty nejrůznějších pochutin by dokonce vydaly na základ velmi zajímavého filmu. První, ta kratší část, by se odehrávala ve Hvězdě. Možná by stačilo posezení na pivem a Absintem vtěsnat jenom do titulků. Ta větší polovina celého představení by se nakonec rozprskla do několika paralelních příběhů, které by se promítaly ve třech, možná čtyřech výřezech, podobně jako ve známém, leč mně nepříliš zábavném seriálu 24 hodin. Teprve nyní, s odstupem času se totiž ukazuje, co všechno se tuhle osudnou noc dělo.

Kromě již uvedeného bonzu, bych totiž dodal několik dalších pikantérií. První je, že hodný strýček Gom celou cestu na Budeč nejen boxoval svého bývalého kamaráda (teď, když má nové přátele, tak postupně uzavírá minulost -- což je ostatně jev příznačný i pro jiné heretiky a heretičky), ale dokonce na něj mluvil anglicky (apropo, to jste slyšeli, že budoucí hlavní vedoucí musel až do čtrnácti spávat na nepromokavém igelitu...?). Drobným problémem bylo, že strýček se za střízliva zmůže nanejvýš na univerzální úsměv navracejícího se idiota, event. podporu v podobě mezinárodní znakové řeči. Například rytmickými pohyby levou rukou směrem k sobě.

Najednou ale sršel skvělou angličtinou.

Get up!
Go!
Shut up!

Dohromady dal celé čtyři slova ve třech rozvitých větách!

A nebo paní internistka. Přesto, že byla přesvědčena o svém bohulibém odchodu, nejen, že v komatu vystávala půl hodiny s přáteli na Národní třídě, ale ještě předvedla krásné představení cestujícím nočního autobusu, včetně Singing in the rain kolem kandelábru na zastávce. Třešničkou na dortu pak bylo zboření teakových desek v předsíni bytu, zasednutí do připravených šroubů a nitkovitý úsměv házený na zděšené, samozřejmě právem, vážené rodiče. To vše kombinované injekcí proti smrti aplikovanou v pracovní době za peníze, bezesporu dobře odíraných daňových poplatníků.

Ve třetím okénku, tedy pokud mne informace neklamou, mohl by se v našem akčním filmu odvíjet osud věčně neúspěšného studenta teoretické fyziky a v jeho šlépějích kráčející přítelkyně, která hodlá okolí předepisovat smrtelné dávky léků, pijavice a moučné červy. Kupodivu to, že se probudili v kosím ráji, to ani jednoho z míry nevyvedlo. Také dar některému z bezdomovců, jenž přišel k zánovní vietnamské peněžence se suchým zipem a 30 eury, 200 korunami a 12 kunami, nechal Kosici klidnou. Avšak ztráta půllitrové PET lahve s extrémně zapáchajícím pískem byla něco, co vyžadovalo SMS nejen všem zúčastněným, ale i inzerát v rubrice ONA hledá TO.

Co dodat. Tak jak půjde čas, dočkáme se bezesporu další, šokujících odhalení. Vždyť u stolu bylo na dvacet kosmoplavců. A kam doplavali ti ostatní, to zatím prozrazeno nebylo. Naštěstí pro ně i pro nás.

Foto Aleš Dvořáček, Petr Šťastný a možná i někdo další...