Panev

Chci se s vámi podělit o můj včerejší filmový zážitek. Tento napůl film a napůl dokument mne zaujal již svým popisem v nabídce filmů a jelikož se jednalo o neamerický snímek odehrávající se v horách a natočený podle knižní předlohy napsané podle skutečné události, rozhodli jsme se, že na něj prostě musíme zajít. A to by měl udělat každý, protože ten zážitek za to určitě stojí.
V počátku jsem se trochu zalekla trošku surové kamery, vybledlých barev, trošku krkolomných záběrů, z nichž se točí hlava, a formy dokumentu. Hrané pasáže byly prokládány záběry ze studia, kde hlavní "skuteční" protagonisté vzpomínali na své zážitky. Ale teď vím, že to byl ten nejlepší způsob, jak co nejautentičtěji popsat události, které se staly dvěma mladým horolezcům v roce 1985 v Peru na svazích hory jménem Siula Grande. Jizvy na tvářích a výraz v očích při popisování událostí dodávaly celému filmu neuvěřitelnou atmosféru. Až běhal mráz po zádech.
Celý příběh je naprosto neuvěřitelný. Veškeré pocity a myšlenky jsou popisovány s naprostou upřímností. Když Simon Yates popisuje chvíle, kdy ho napadlo svého zraněného parťáka Joea Simpsona nechat v horách, protože jeho zranění ohrožovalo i jeho život, nechápete, jak to může říci celému světu. Anebo když ho pak musel odříznout z lana, na němž visel, aby zachránil alespoň svůj život, nezdráhá říct, že mu rozhodování netrvalo nijak dlouho. Celý příběh patří mezi horolezecké legendy. Je naprosto neuvěřitelný. Ukazuje jednání a myšlení člověka na hranici se smrtí. Některé okamžiky jsou kombinací tragické komedie a beznadějnosti. Například když se Joe plazí na pokraji vysílení s halucinacemi a v uších mu zní pořád dokola Boney M (Brown girl in the ring, šalalalala...) a nemá je rád a ne a ne se jí zbavit.
Pro mne to byla fascinující podívaná, naprosto unikátní zážitek. Jestli mohu doporučit, ještě dnes si na tento snímek zajděte do kina.