– 25.10.04 –
Nemyslíte někdy?
Sled myšlenek v našich mozcích je opravdu někdy velmi rychlý a v mém případě možná až zmatený.
Tak mě napadla otázka, zdali člověk někdy nemyslí vůbec na nic, protože i když se snažíte nemyslet, tak myslíte na to, abyste nemyslely. Možná, že se to někdy podaří, ale obvykle to člověk zapomene. Když jezdím vlakem, tak přemýšlím nad spoustou věcí a někdy mám i málo času. Jedenkrát mě napadlo, že kdybyste jezdili dvakrát týdně vlakem trasu Ostrava-Brno asi 2000 let, tak omládnete asi o 2,71 s. Jiného rána jsem přemýšlel nad tím, jak bezvýznamné jsou naše malichernosti. Většinou lpíme na věcech naprosto zbytečných a nepotřebných a zapomínáme na ty podstatné. Vždyť už je pro nás radostné jen to, že jsme zdraví (vy co nejste, tak sorry).
Představte si, že lidé jsou v podstatě nic a prostě tu jenom tak žijeme. Celý náš život je jen okamžik v porovnání se stářím Vesmíru. Matka Příroda umí věci, jako je otáčení naší planety kolem vlastní osy a otáčení planet kolem Slunce. Dokáže rozpínat celý Vesmír - všech bilión Galaxií a zároveň dokáže zakřivovat prostor! Možná, že prostor je děravý a všechny naše znalosti o Vesmíru jsou nedaleko od bodu mrazu. Ale zároveň je geniální a úžasné, že jsme jako lidé na něco takového vůbec přišly a snažíme se to pochopit. Vždyť vidíme pouze onen pomyslný vrchol ledovce. Myslím si, že se to velice úzce dá spojit s cestováním. Jak mi Tom říkal (David a Tom můžou potvrdit), že člověk, který celý život sedí doma na prdeli a čumí z okna, tak si nedokáže ani představit jak krásné a úžasné kraje a místa se nalézají na naší planetě a o co všechno přichází každou svou prosezenou sekundou svého života. Právě proto si myslím, že bychom se měli snažit žít naplno a netrápit se nepodsatnými věcmi.
Tak mě napadla otázka, zdali člověk někdy nemyslí vůbec na nic, protože i když se snažíte nemyslet, tak myslíte na to, abyste nemyslely. Možná, že se to někdy podaří, ale obvykle to člověk zapomene. Když jezdím vlakem, tak přemýšlím nad spoustou věcí a někdy mám i málo času. Jedenkrát mě napadlo, že kdybyste jezdili dvakrát týdně vlakem trasu Ostrava-Brno asi 2000 let, tak omládnete asi o 2,71 s. Jiného rána jsem přemýšlel nad tím, jak bezvýznamné jsou naše malichernosti. Většinou lpíme na věcech naprosto zbytečných a nepotřebných a zapomínáme na ty podstatné. Vždyť už je pro nás radostné jen to, že jsme zdraví (vy co nejste, tak sorry).
Představte si, že lidé jsou v podstatě nic a prostě tu jenom tak žijeme. Celý náš život je jen okamžik v porovnání se stářím Vesmíru. Matka Příroda umí věci, jako je otáčení naší planety kolem vlastní osy a otáčení planet kolem Slunce. Dokáže rozpínat celý Vesmír - všech bilión Galaxií a zároveň dokáže zakřivovat prostor! Možná, že prostor je děravý a všechny naše znalosti o Vesmíru jsou nedaleko od bodu mrazu. Ale zároveň je geniální a úžasné, že jsme jako lidé na něco takového vůbec přišly a snažíme se to pochopit. Vždyť vidíme pouze onen pomyslný vrchol ledovce. Myslím si, že se to velice úzce dá spojit s cestováním. Jak mi Tom říkal (David a Tom můžou potvrdit), že člověk, který celý život sedí doma na prdeli a čumí z okna, tak si nedokáže ani představit jak krásné a úžasné kraje a místa se nalézají na naší planetě a o co všechno přichází každou svou prosezenou sekundou svého života. Právě proto si myslím, že bychom se měli snažit žít naplno a netrápit se nepodsatnými věcmi.
komentáře:
Okomentovat
