Panev

Už jsem si tak nějak zvyknul na to, že jsem občas nucen zažívat nevšední okamžiky... Minulý čtvrtek jsem však měl to štěstí prožívat pravděpodobně jedny z nejnevšednějších okamžiků ve svém dosavadním životě... Bohužel či bohudík si je z valné většiny nepamatuju. Jako vždy vše začalo zcela nenápadně. Srazem členů astronomické expedice v jedné hospodě v Praze (symbolicky se jmenuje Hvězda...). Specifikem Hvězdy je její vřelý vztah k astronomii. Pokud nahlédnete do nápojového lístku, objevíte zde několik zajímavých nápojů, jako je např. kataklyzma. Jistě, tento název ještě nic neznamená. Zato složení kataklyzmy, které je z většiny tvořeno absinthem a zbytek je doplněn jinými druhy alkoholu už něco znamená. Pokud se potom na daném místě sejde taková sebranka, která čítá takové firmy, jako je MZ, AŠ, VV, MŠ, JD, RN, TA, duo BD, vytřená IB a JA, PŠ, VH a PS, TŠ či OM a v neposlední řadě já, je problém na obzoru. Večer se vyvíjel sympatickým směrem, tzn. pilo se s rozumem. Ovšem do okamžiku, než VV, zpovykaný svým aristokratickým původem začal hromadně objednávat kataklyzmu...
Od tohoto okamžiku nabral večer zcela nový, perleťově zelený nádech... Každopádně si ještě poměrně jasně pamatuju to, že jsem se asi po šesté setkal s kataklyzmou a její pálivou chuť jako všichni ostatní uhasil vesele pivem... Pak už mám vše tak trochu zahaleno oparem asi podobně, jako Rákosníček studánku... Nicméně jsem se ráno vzbudil vedle Jirky a začal si rekapitulovat uplynulý večer. Prvním zjištěním bylo, že mám zhmožděný pravý bok, pár krvavých odřenin a dosti silně mě bolí pravé ucho. Jistě, říkal jsem si, matně si pamatuju, že jsme se s Jirkou potáceli napříč noční Prahou... Tedy potáceli, pamatuji si, jak ležím na dlažbě či přímo na gumovém těle Jirky a nějací lidé se mě ptají, zda nechci s tím opilým člověkem pomoci... Záhy však mění názor a ptají se, zda nechceme nějak pomoci oba... Další střih, ležíme uprostřed křižovatky... Střih, padáme ze schodů a Jirka mi trhá košili...
Tak tedy to bych měl, říkal jsem si. Žijeme, vše je ok. V tuto chvíli začal rekapitulovat Jirka. O chvíli později už i já vím, že Jiřík přišel při cestě z Hvězdy o přední zub (pravděpodobný důsledek špatné zubní hygieny, rány do ksichtu od MZ a zpáteční cesty ke mě na kolej). Bezva, to by ještě šlo... Kde má však Jiříček mobil? Ok, za chvíli již víme, že mobil má nějaká hodná slečna, která ho našla uprostřed jedné z nejrušnějších silnic kousek od mé koleje (jak to tak vypadá, pravděpodobně jsme mou kolej minuli při návratu o cca. 2 km a tak se museli dosti obtížně, tzn. po schodech, vracet...). Dobrá, ale proč má Jirka obrovskou díru na své ponožce? Aha! To proto, že šel většinu cesty jen s jednou botou. Opravdu nevíme kde a jak, ale Jirka kromě zubu, mobilu a čepice ztratil i botu... Zatímco nový zub byl již vsazen, čepice nahrazena a mobil úspěšně navrácen, bota nám stále chybí (jedná se o oranžový exemplář elektrikářské boty se zvláště nevodivou podrážkou, jehož cena se v obchodních řetězcích Lidl pohybuje okolo 300,- Kč.)
Ve snaze dohledat botu, jsme si z matných vzpomínek tak nějak vytyčili naší návratovou trasu. Jako potvrezení sloužil knoflíček od mé košile, který jsme druhý den na místě jednoho z pádů dohledali. Nicméně z 90% nám trasa stále chybí... Jak se ukázalo, podobný osud (ne však až tak krutý) stihnul i MZ a VV, kteří se onoho večera rozloučili také s několika osobními předměty... O zbytku členů srazu se mi nedostávají zprávy.
Plyne z tohoto příběhu nějaké poučení? Snad jen, že se vyplatí nekupovat si levné elektrikářské boty...