– 21.8.04 –
Perseidy
Původně jsem o nich chtěl napsat to nejhorší, co by mě napadlo. Když jsem stál na zahradě a čuměl nahoru, proklínal jsem tenhle meteorický roj za neustálé bolest části zákrční. Ležet se tam nedalo. Na druhý den jsem odjel pryč a během těch pár dnů ta zloba ze mě vyprchala. Dnes se opět vrátila. Musím poplivat celé letošní Perseidy na těchto stránkách. Udělal jsem pro letošní Perseidy maximum. Tmavé místo, dobře najezený, vyprázdněný, dobrá nálada a tak kolem půl jedenácté večer jsem obrátil zrak k nebesům, abych v čase udájného maxima vyděl uplné hovno. Pár chcípáků a snad dva meťasy, které stály za vidění. Jinak prd. No nic řekl jsem si, když jsem krk měl tvrdší než beton a šel jsem spát. Znovu jsem se vzbudil před třetí ráno. Oblékl jsem se a půl hodiny čuměl. Vážení přátelé, nic. Ok, další maximum hlásili těsně před svítáním. Vstal jsem znovu asi za hodinu. Díval jsem se až do svítání a viděl jsem snad tři zdechliny. Znaven a s hlavou plnou nadávek jsem ulehl. Škoda, že Perseidy nemají krk. Pěkně bych ho promasíroval, aby si ty prašivé kameny laskavě uvědomily, že nemám náladu na hloupé žerty.
Vzpomínám na mé nejkrásnější pozorování Perseidů. Je tomu asi deset let, popíjel jsem víno a kecal s kámošama. Na obloze zazářil bolid a já si uvědomil, že je 12.8. Ten večer jsem viděl snad ještě dalších deset pořádných kousků, aniž bych obloze věnoval nějakou větší pozornost.
A tak je to v životě se vším.
komentáře:
Okomentovat