Panev

Tak jsem byl vážení svému bratrovi na svatbě. Kdo mě zná, tak ví, že tyto akce zrovna nemiluju, ale přece jenom je to bratr, tak jsem jel. Přijeli jsme už v pátek, tak následovalo představování s rodinou nevěsty, pak bylo pivíčko a pivíčko a pivíčko, tak jsem to nějak přežil. V sobotu ráno to už bylo horší. Já byl nasáčkovaný v novém obleku, pod krkem se mi houpala kravata a já se nějak necítil ve své kůži. Celou dobu jsem hledal tlačítko EXIT, kterým bych se odstřelil někam hodně daleko. Děkoval jsem si sám sobě, že jsem si vzal foťák, takže jsem fotil a fotil a nemyslel na ty hovadiny okolo. Na radnici to byla katastrofa. Málem jsem vybuchl v ohromující smích, protože po různých procedůrách došlo na přednes básničky. Hleděl jsem jak uhranutý a dusil v sobě smích. Až pozdě jsem si vzpoměl, že mám v ruce foťák, který dokáže zaznamenat i video se zvukem. Tak jsem ho čapl a natáčel. Výsledek je u mě doma, ale jelikož vám nemůžu poslat to video celé, jelikož moje připojení k netu je katastrofální, tak aspoň písemná podoba.

....láska má křídla a kdo ji dohoní
bublinu z mýdla s vůni jabloní
...blablabla....tvá dlaň mě hýčká, jsi jako čaroděj,
láska je vánek a nebe s červánky,
skleněný džbán plný studánky.

Naštěstí na svatbě neprobíhaly trapné hry a různé magořiny, takže se to dalo s plnou hubou do zlatova opečeného selátka a pivem v ruce přežít.