– 30.8.04 –
Holubi jsou mimořádně něžní...

„Vrkají jako dva holoubci“ -- horlivé snažení uklánějícího se a vrkajícího holoubka, ucházejícího se o svou vyvolenou, se pro mnohé lidi v průběhu času stalo vzorem předhazovaným poněkud ochabujícím manželů,. Jako posel míru se tento neškodný pták, který není od přírody vybaven ani drápy, ani mohutným zobákem, dokonce stal veřejným symbolem. Až příliš mnoho dobra najednou. Kdo však je za všech okolností jen milý a hodný, nemůže se natrvalo prosadit. S trochou nadsázky lze říci -- i holubi jsou jen lidé. V soubojích o místo na hnízdění, o revír a o partnera si navzájem mohutně hrozí, a když je potřeba, dojde i na údery křídel, nárazy hrudníku a zobáku, ba někdy dokonce teče i krev. V přírodě to většinou velmi rychle vede k úprku slabšího. V kleci něco takového není možné a již známý etolog a nositel Nobelovy ceny Konrád Lorenz popisuje, že s hrůzou pozoroval, jak jeden holoubek druhého dlouhé hodiny pečlivě trhal na kousky.
Z knihy "275 populárních omylů o rostlinách a zvířatech" od Ulricha Schmida.
