Panev

Při nočním návratu z jedné ostravské hospody si Puntík a Goméz při pohledu na volně stojící kužely vzpoměli na dětská léta a začali si s něma házet, mazlit, objímat, kopat, já jsem jim v tom začal pomáhat a opodál stojící Gabi, který měl o několik piv méně než my, to vše pozoroval s bakalářským nadhledem. Po malé chvíli dovádění jsme toho zanechali a zamířili do mého bytu. K mé nelibosti jsem zjistil, že chlapci se s jedním kuželem evidentně nechtěli rozloučit a tak jeden ten kužel skončil u mě doma. Začal jsem protestovat, že ho doma nechcu, ale byl jsem rázně umlčen tím, že je to jako dárek a podobné kecy, že si ho musím nechat a neprošlo mi ani to, že jsem kužel chtěl experimentálně vyhodit ze čtvrtého patra. No nic, řekl jsem si, kašlu na vás pánové, jakmile odjedete, tak v noci vynesu kužel ven a bude klid. Puntík jako by cítil zradu v mých očích, mě začal varovat, že běda jak kužel nebude u mě doma, když zase přijede. Trochu jsem se zalekl co by mi mohl provést a tak jsem si kužel raději ponechal a začal přemýšlet jak ho využít, až jsem vymyslel jednu hovadinu. Udělám z něho takový památkový obelisk, že kdokoliv ke mě přijde na návštěvu, tak se na něho podepíše, ale ještě nevím, jestli mám do toho zahrnout opraváře, plynaře, elektrikáře a všechny ty lidi, které neznám a eventuelně by ke mě mohli přijít.

P.S.: děkuji sousedům, že tu noc to přežili, že nikdo z nich nezavolal policajty, že ruším noční klid, protože já bych to při takovém bengálu, který se děl u mě doma asi udělal.