Panev

Právě dnes jsem se vrátila po třech týdnech geologického mapovacího kurzu z Chotěboře. Náš plán byl sestavit novou, podrobnější geologickou mapu v okolí Chotěboře, což znamená, chodit každý den do terénu, rekognoskovat ho a večer zpracovávat výsledky získané během dne. Na konci se po třech týdnech této práce musí ručně vyrobit mapa a vše ostatní, co k tomu patří-geologický řez, stratigrafické schéma, textové vysvětlivky, legendu, hydrogeologickou mapu, konturové diagramy měření, seznam dokumentačních bodů, mapku významných geologických lokalit a ještě jedno překreslení obsahu do mapy s menším měřítkem...

V praxi to vypadá asi tak, že se brodíte po kolena vysokým a mokrým obilím a snažíte se najít každičký pidiůlomek, který v mezeře mezi řádky této rostliny uvidíte. Dále chodíte po rozbahněném poli a ohýbáte se za každým "podezřelým" kouskem horniny a bušíte do ní, dokud se nerozpadne. Prolézáte houštím, zarostlými akátovými lesíky, chodíte po lese, občas po cestě, nebo podél řek, v dědinkách, a když je méně štěstí, zjistíte, že hranici hornin máte v lánu metr osmdesát vysoké, páchnoucí, občas mokré, občas plné včel, řepce. Častokrát vyplašíte srnku, srnce či zajíce, kteří nerušeně odpočívají schovaní ve vysoké trávě, říkající si, že tam jsou naprosto v bezpečí, poněvadž by tam normální lidi nelezli. Ovšem ze všeho nejvíc se snažíte najít nějaký výchoz horniny. Mohu vám ale z vlastní zkušenosti říct, že ani padesát metrů dlouhé a čtyři metry vysoké skalní defilé (opravdu velký výchoz) není někdy tak jednoduché objevit. (My to naše minuly dvakrát :)
Jelikož se mapuje i v sobotu (volno je jen v neděli), nesmíte se divit, že když lezete do stráni za dědinou, hraje vám k tomu místní rozhlas. Sbohém galánečko....

Ovšem nejlepší zážitky mám z posledního dne, kdy naše práce finishovala. Téměř nikdo nestíhal, ovšem ostatní na tom byli o mnoho lépe než já. Já se celý den svíjela v křečích žaludku, chodila zvracet, měla průjem a bylo mi fakt mizerně. Každý člověk si jde v tomto stavu lehnout(což by mi udělalo zajisté moc dobře), ale to já nemohla. Takže se kreslilo, psalo, stříhalo, rýsovalo a vymalovávalo do sladké půl druhé v noci. Načež nám bylo řečeno, že tam máme ještě spoustu chyb a tak se ráno muselo vstávat v šest a ještě rychle předělávat. O půl osmé jsme zdatně své dílo odevzdali...

Stav je nyní takový, že se mi podařilo dnes od včerejšího rána v sobě udržet první jídlo-snídani. A hlavně jsem se dostala po třech týdnech opět na internet a k poště :)
Hezký zbytek dne přeju :)