Panev

Dovolím si veřejně říct, že Pája je můj nejlepší přítel, jakého jsem kdy potkal. Skutečně. O to víc jsem byl ale v pondělí šokován, že právě on se pokusil právě mne poslat na pravdu bóži... No, zas tak šokován jsem nebyl, jelikož si na podobné cynické rány od mých nejbližších pomalu zvykám, nicméně zrovna od Páji... no, řekněme, že jsem byl poněkud nemile překvapen...

O co vlastně šlo? Jednoduše jsem kolem sedmé hodiny večer došel domů (po vyčerpávající práci, kdy jsem si vylepšoval své osobní www stránky, icqčkoval s přáteli a připravil jeden pořad pro výjimečnou, úterní návštěvu) a už na chodbě cítil vůni skvělé pečínky. Na tom by nebylo nic zvláštního, vždyť paní o poschodí níž vyváří tak skvěle, že se po naší barabizně prakticky bez ustání line nějaká libá vůně... O to větší překvapení mne však čekalo na chodbě našeho bytečku (mimochodem, stali jsme se opět majitelé ledničky, brzo budeme mít i pračku a mikrovlnku, takže nám chybějí už jen ty děti :-), kde mne přes nos praštil zvláštní, štiplavý zápach...

No nic, řekl jsem si. Asi u sousedů něco připálili a přes světlík se ten smrad přetuneloval až k nám do bytu.

Tím pro mne celá kauza dočasně skončila. Čichové receptory si brzo zvyknuly, já si zapnul televizi, díval se na dokument o vylodění v Normandii a chroupal zeleninový salát... Kolem půl deváté mne však přepadl ukrutný hlad a tak jsem vyrazil napříč pokoji do ledničky, kde jsem byl rozhodnut vyplenit Pájovi zásoby jídla. Bezesporu bohaté!

V tom to přišlo! Otevřel jsem dveře od kuchyně a přes nos mne udeřila brutální vlna horka, ne nepodobná tepelnému útoku jaderné bomby o ráži kolem jedné kilotuny trinitrotoluenu! Místnost byla vyhřátá jako kremační pec ve filmu Spalovači mrtvol, uprostřed přitom seděla naše milá, hodná plynová troubuška... Ano, Pája si brzo ráno sušil boty (ty si naštěstí vyndal), kolem půl osmé vyrazil na týdenní geologický kurz, ale zapomněl náš pekáč jaksi odstavit... Takže trouba celý den hicovala, jak o život, a pomalu se protavovala kachličkami do nižších pater...

No, ještě, že jsem dostal hlad. Přijít pozdě v noci domů -- například z flámu nebo z práce, nechytit mne mlsná... nevím, co by se v noci dělo. Každopádně je mi jasné, že by s největší pravděpodobností vyšel Pájův záměr kremace mé křehké schránky žehem... Z toho vyplývá: Pája není žádná ideální manželka. Naopak! Je to černá vdova! A navíc mrcha, která vydezinfikovala celou ledničku, jelikož svůj poličan, máslo, sejra... to všechno si vzal na cesty s sebou.