Panev

Už několik roků chodím do práce/místa svého koníčku/své zábavy/svých přátel pěšky. Samozřejmě tím myslím hvězdárnu na Monte Boo. Ale teprve včera jsem si uvědomil, kolik zajímavých figurek mne obklopuje. Samozřejmě bez urážky.

Ono to začne už v okamžiku, kdy otevřu dveře. Naproti bydlí taková divná rodinka s manželem, jehož IQ není o moc větší než IQ vajglu v nádražním bufetu. O poschodí níž pak bydlí další bizardní rodinka s dcerou mého věku a IQ na úrovni automatu vydávajícího u nás na křižovatce jízdenky na šalinu. No a v přízemí pro změnu sídlí paní Jahodová, za kterou se skrývá… nejdřív nóbl butique, pak dárkový obchod, pak nostalgie obchod a teď staveniště.

Tím ale panoptiku teprve začíná…. Opět, bez urážky… ale v našem oblíbeném non-stop krámku, který sousedí s vchodem do naši nocležny, je srb/chorvat/utečenec z východu, který hulí podobně jako neodsířená elektrárna v Krušných horách, takže cokoli vám prodá, má vlezlou příchuť tabáku… Cestou do kopce nekonečné Kotlářské vás čeká galerie "21" (původně minisámoška, kterou vlastní bratr uměleckého šéfa divadla Husa na provázku), v níž dneska najdete naprosto naivní umění na úrovni žáka desáté třídy základní školy. Ujdete asi sto metrů a narazíte na první pohled obyčejnou trafiku… No, jednou jsem tam byl a už vím, kde se v Brně organizuje ilegální přistěhovatelství z Ukrajiny…

Další figurka na vás čeká v areálu Vysokého učení, které obsadilo rozpadávající se baráky po naší socialistické armádě těsně pod hvězdárnou… Jedna starší paní, která zde pravidelně zametá, alespoň jsem si toho za ty roky všimnul, strašně sprostě pořád nadává… jako, kdyby vedle ní stál nějaký imaginární podřízený… vzduchem létá jedno přirození za druhým… a to jde po cestě se smetákem v ruce… ani nemaká… tedy nezametá…

Další bizardní figurky na mne čekají na hvězdárně. Ne, nebudu mluvit o svých kolegyních a kolezích… Ale lidech, které hvězdárna přitahuje jako hromosvod…

Například nás už řadu roků terorizuje pan Koutný, který na každé přednášce přijde s nějakým revolučním blábolem… To by samo o sobě nevadilo… kdyby ten chlapík své objevy ve zkratce nepublikoval v Mladé frontě Dnes, pak si je neoxeroxoval a nevylepoval na naší nástěnce na náměstí Svobody, na odpadkových koších na Kraví hoře, na stromech kolem hvězdárny a dokonce i na zdi u vchodu do planetária. A to, když byl na vrcholu svých sil, vnucoval našim přednášejícím fascikly svých objevů… Teď -- naštěstí pro nás -- poněkud polevil. Takže své aktivity omezuje jen na orální prezentaci geniálních objevů. A to ještě jen na každé druhé přednášce. Jak jsem se totiž dozvěděl, dal na naše doporučení a šel kázat slovo fyzikální mezi mé bývalé vyučující na Přírodovědecké fakultě.

Taky si pamatuji na okamžik, kdy k nám na Kravák došel chlapík a říkal, že je natolik nabitý elektřinou, až třením rozsvítí žárovku… Pomocí domácího telefonu jsme svolali všechny přítomné zaměstnance a sledovali onen zázrak… Bylo to ještě před filmem Akumulátor, takže onen generátor to měl skutečně z vlastní škeble…. Třel žárovku jako o život, jako kdyby měl dosáhnout nějakého vrcholu… jenže ne toho, který vás hned napadne…. prostě třel a žárovka vypadala jako žárovka… takže nakonec prohlásil, že je u nás na hvězdárně špatné biopole a že to musí jít ukázat někam, jinam… kdybyste viděli tu moji vnitřní radost, jak jsem mu opět doporučil mé bývalé vyučující na Přírodovědecké fakultě univerzity tatíčka Masaryka… Jo, ti z něho museli mít velkou radost…

Další postavičkou je bizardní Krakonoš, který vysedává pod okny mé bývalé kanceláře, vedle sebe skleničku od dětské výživy, kam házel vajgly Startek, a kolem sebe pobíhajícího, nádherného podvraťáka s váhou kolem tři čtvrtě kila… Říkalo se o něm, že je to šílený milionář… ostatně jeho extravagantní oblečení, tj. nátělník z dob první socialistické spartakiády, modré trenýrky, olezlé kožené sandále, které byli hitem v roce, kdy na salmonelu z rychlého občerstvení Sputnik na náměstí Svobody zemřeli dva důchodci, a kostěné brýle, jaké dodnes prodávají v oční optice za velkého přispění Všeobecné zdravotní… to všechno dokazuje, že v žádném případě nejde o ledasjaké ořezávátko!

No a tak bych mohl pokračovat dál a dál… Hanku jsem už představil… Taky mám známou neznámou, která mi nechala v pokladně planetária krásný, na dotyk příjemný boxerky… ale o tom někdy příště.