Panev

Původně jsem si říkal, že bych do Pánwe opět přispěl nějakým sebemrskačským příspěvkem překypujícím klasickou depresí, ale protože jsem si včera vnitřní i vnější zlost vybil na černém míčku a squashové raketě (málem se mi kousla hercna), řekl jsem si, že tentokrát napíšu něco jiného. Opět ze života. Další černou myšlenku uvolním až zítra... to jen, kdybyste měli strach, že jsem se stal optimistou.

Mám problém... No, možná ne jeden, ale alespoň jeden je docela humorný. Respektive spíš bizardně humorný. Zhruba před třemi roky se na mne pověsily dvě kreatury: žena zřejmě ve středním věku doprovázená svojí matkou, ženou v hodně pokročilém věku (druhá předevčírem umřela, říkala to Hanka). Poprvé se vydávaly za příbuzné Jiřího Grygara, to bylo tehdy, kdy pronikly na jeho Žeň objevů, nicméně můj nesmělý a váhavý dotaz určený známému popularizátorovi jejich "představu" zcela vyvrátil. To však pro ona dvě stvoření nic neznamenalo. Začala chodit na hvězdárnu, dokonce mi začala i volat... Nakonec jsem si s tou mladší potykal a tak se už několik roků důvěrně oslovujeme "Jiří" a "Hanko".

V tomto okamžiku si možná řeknete: "Ty vole, ty si stěžuj na nezájem ženských. Když máš tak věrné přítelkyně." Háček je ale v tom, že přítelkyně jsou naprosto děsivé. Obzvlášť Hanka. Černé zuby, shrbená postava, mastné vlasy, škleb v obličeji vyvolaný plátkem citronu a chininovou kůrou, zanedbané oblečení a roztrhané boty... To všechno by stačilo k tomu, abych se jim vyhýbal obloukem.

Problém je ale v tom, že Hanku každou chvíli někde potkám... Skutečně. Nevím, jestli mne šmíruje, jestli jsme přitahováni nějakou magickou silou a nebo jestli se jedná o zlomyslnou hříčku cynické náhody, ale už jsem ji potkal na burčákových slavnostech, v knihkupectví, v devět hodin večer na setmělém náměstí... a samozřejmě také na hvězdárně. Šílené je, že má oči jako ostříž, takže v okamžiku, kdy mne zaměří, vystartuje i s matkou v závěsu, nečekaně se ke mně přiblíží a osloví: "Ahoj Jirko!" Nejšílenější je, že ve stejném okamžiku uchopí moji ruku, sevře ji jako do svěráku a s mastnou dlaní mne drží několik dlouhých minut. To, abych před ní asi neutekl. Moje končetina je pak nejen zcela nedokrvená, ale především je cítit takovým zvláštním pižmem, které ze sebe dostanete až solvinou s drátěným kartáčem. Prostě děs a hrůza. Ukrývám se před ní, zapírám se, když telefonuje a už několik roků žiju ve střehu, odkud se fantom Hanka opět vynoří.

No a včera přišla zase. Manželé Tiší měli zrovna vernisáž výstavy "Komety - květy nebes", když jsem ji viděl vcházet do foyer planetária. Ihned jsem se ukryl v davu, snažil se nenápadně projít do útrob naší budovy a schovat se v kanceláři. Naštěstí se mi to povedlo, já spustil počítač a ... a v tom okamžiku zazvonil telefon:

"Ahoj Jirko, tady je Majka. Jsem v pokladně a je tu nějaká paní, říká, že se jmenuje Hanka a že s tebou chce mluvit!"

"Ježíši Kriste... prosím tě, ona je nějaká pošahaná a pořád mne pronásleduje. Tak ji řekni, že tady nejsem."

...

Zavěsím telefon a myslím si, že je všechno v pořádku. Jenže telefon se za deset sekund ozve znovu.

"Tady je opět Majka. Já jen, že Hanka chce jít aspoň do knihovny. Tak se na ni připravte, jelikož se k vám bude dobývat."

Na nic jsem nečekal, vyběhl z kanceláře a zadním vchodem směřoval někam k zahrádkám... Varovat Gabiho jsem sice stačil, ale protože v knihovně v daném okamžiku byli jiní návštěvníci, žádný úhybný manévr provést nemohl.

Zhruba po deseti minutách jsem dostal odvahu, vrátil se potichu zpátky, ještě tišeji se raději zevnitř zamknul, opět nahodil kompl a přes ICQ oslovil Gabiho, který Hanku obsloužil při její návštěvě v knihovně:

Osviceny 30.3.200 18:47 je tam porad? nebo uz ta kreatura odesla?

Gabi 30.3.200 18:48 hej, chlope - asi pul minuty me ty bobri zuby drzely za ruku!!!! Fuj, musim si umyt ruce v hajzlu!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Osviceny 30.3.200 18:48 je pryc? kam sla?

Gabi 30.3.200 18:49 nevim kam sla... snad pryc... uz je to tak deset minut a furt mam puch v kanclu!!!!

Osviceny 30.3.200 18:49 :-))))))))))) ja se zamknul

Gabi 30.3.200 18:49 hajzle! :-)

Osviceny 30.3.200 18:50 a pak zdrhnul do foyer

Gabi 30.3.200 18:50 pry ji vcera zemrela ta maminka

Osviceny 30.3.200 18:50 jo, uz to rikala vykoupilove

Gabi 30.3.200 18:51 hej, tu je ale PUCH!!!!!!!!!

Osviceny 30.3.200 18:52 jdu za tebou :-) cuchnout si

Tak nevím. Zatím jsem byl zvyklý na úplně jiný standard. Pokud to ale půjde takto dál, možná začnu ze svých představ slevovat a jednou si na tu druhou stíhačku taky zvyknu. A až budu šedesátiletej, nepříjemnej dědek s vypelichaným psem a permanentně nasranou náladou, možná budu rád, když mi Hanka zavolá. Možná je právě ona ta "vyvolená", přítelkyně nejvěrnější... No, tak to raději skočím z okna. Sice bydlím v prvním patře, ale hned pod oknem vede trolejbusové vedení. Bude ze mne dobře propečený steak, jen zakousnout, a fotografii mých uhlíků určitě na první stránce uveřejní noviny Blesk, jen vyfotit.

Poznáte, kde se na tomto snímku ukrývá Hanka? Kdo se strefí na první pokus, dostane ode mne židli z planetária, na které se podělal jeden náš návštěvník... Ne, vážně. Dostane ode mne... třeba moji knížku "Náš vesmír". Ve francouzštině.