Panev

Nepřipadám si jako nejpobavenější člověk na světě. Rád se směju, mám rád humor, ale...hahaha.

Poslední dobou se mi vrací opět pocit, kdy mám strašnou chuť pořádně třísknout dveřmi, seběhnout ty čtyři patra a pak běžet a běžet dokud v hubě neucítím pach olova a krve, dokud mi ve spáncích nebude mlátit, dokud mé srdce bude ještě schopno tlouci, dokud nebudu zvracet, dokud nebudu mít tmu před očima, dokud nebudu hekat jako prvorodička, dokud vysílením nepadnu do bahna a pak bych jen tak ležel a přemýšlel co kurva s životem dál. Musel bych, ale přemýšlet rychle, protože z toho krásného přemýšlení by mě určitě brzo vytrhla otázka: "Pane, jste v pořádku?".
Cítím, že se mi zrychluje tep.