Panev

Tak se mi oběsila želva. Nevím co bylo příčinou, jestli to, že už mně měla plné zuby, hlavně teď, když jsem byl furt doma a ona musela snášet mou neustálou přítomnost a nebo v tom bylo něco o čem nemám vůbec tušení. Možná jí dal nějaký želvák kopačky a nebo tajně, když jsem nebyl doma, zkoumala v mém počítači systém Windows. Nevím. Celou dobu jsem byl zahleděn jen do sebe a neviděl problémy tvora, který poslední měsíce se mnou zdílel domácnost. Kdybych jen tak mohl vrátit čas a zeptat se ji, co ji trápí, jaké má problémy..., jak rád bych ji pomohl, ale je pozdě, už se ten želví život nedá vrátit zpátky. Nemohl jsem se s ní, ale rozloučit a tak jsem si ji aspoň vycpal a pověsil na knihovnu, aby mi její vysící tělíčko připomínalo ten tragický den. Sbohem želvo, měl jsem Tě rád, aniž bych Ti to kdy dal najevo.