– 18.1.04 –
Příběh jedné propisovačky...
Během svého života jsem si vypěstoval řadu citových vazeb. Přednostně samozřejmě k živým bytostem, nicméně neopomenul jsem ani předměty neživé. Zatímco v předpubertálním stádiu hrál prim malý medvídek, posléze jsem přešel k věcem denní potřeby. Stručně, modré propisovací tužce… Přiznávám, že ústup medvídka způsobilo to, že jsem mu v dětském věku ukousal očička a následně je pozřel, v zápětí zase roztrhl bříško a část výplně opět nasměroval do mého trávícího traktu. Pohled na zuboženého medvídka mě rázem katapultoval do drsného období puberty a nastínil mi, co mě asi tak čeká…
Vraťme se ale k propisovací tužce. Jistě, že to nebyla láska na první pohled. S nástupem na gympl jsem si pořídil běžnou, modrou a krásně metalizovanou propisovačku, kterou jsem až donedávna psal… Díky mé občasné zmatenosti jsem ji však minulý týden někde ve škole zapomněl. Jistě, během života mě potkaly i horší ztráty, takže s touho jsem se poměrně dobře vypořádal. Nicméně pokud vás někdo doprovází u všech písemek, maturity, přijímaček na vysokou školu, psaní hanopisů a udání, při rytí piktogramů do lesklého laku školních lavic, či vám poskytne hodiny zábavy během nudného učiva svým rozkládáním a opětovným skládáním, je jisté, že se vám s ním nebude loučit snadno. Tomu, že bych ji kdy ještě spatřil jsem nedával žádnou naději…
Jaké bylo však mé překvapení, když se propisovačka po týdnu objevila na naprosto jiném místě školy. Poznamenávám, že naši školu lze velmi dobře přirovnat k labyrintu… Prvotní pocit nadšení z opětovného shledání byl v zápětí vystřídám pocitem strachu, zda mou propisovačku někdo nezneužil a nenarval do ní například červenou náplň. Bližší ohledání ukázalo, že týdenní cestování propisovačce vůbec neublížilo (vyjma odřenin, které jsem způsobil sám v afektech zuřivosti u maturity a přijímaček na vysokou školu…) Ona událost na mě zapůsobila takovým způsobem, že jsem se rozhodl na propisovačku začít mluvit a oživit tak můj vztah k ní. Zatím ale zarytě mlčí… Předpokládám, že je uražená proto, že jsem si dovolil jí ztratit…
komentáře:
Okomentovat
