Panev

Brno, autobusové nádraží Zvonařka, pochmourné dopoledne. Je zima, autobus mi jede až za dvacet minut, kupuju si noviny MFDnes a jdu do čekárny se trochu ohřát. Zastavím se přesně na místě a přesně ve stejný okmamžik, kdy tam má shůzku na inzerát jeden 4%ní kluk. Hádejte jaké měli poznávací znamení? Ano kamarádi, hádáte dobře, noviny MFDnes. Kluk ke mě přichází, já samozřejmě ještě netuším o co jde, ptá se mě, ke vší mé smůle já mu špatně rozumím, čímž zahájím zmatený, trapný, nechápající rozhovor. Lidé v našem okolí přestávají číst noviny, bavit se mezi sebou a vůbec vyvíjet jakoukoliv činnost. Jediné co dělají je to, že nás začínají pozorovat a poslouchat. V tu chvíli chci sedět na jádru Halleyovi komety a letět směrem k Plutu, protože mi došlo o co kurva jde. Na závěr jsem vysvětlil, že to opravdu nejsem já s kým si sjednal schůzku, načež poznamenal: "to je dobře", což mě teda trochu urazilo (ale opravdu jen trochu). Vrátil se zpátky na své místo v čekárně a dál čekal na svého prince. Lidé se opět začali věnovat své činnosti a já předstíral, že čtu noviny. Po chvíli jsem musel vypadnout, a když jsem procházel z čekárny, cítil jsem na sobě jeho 4%ní pohled.