Panev

Tak jsem po čtyřech dnech vytáhl paty z domu. Znáte ten smrad, když odjedete na delší dobu pryč a pak když se vrátíte domů a otevřete dveře, okamžitě si uvědomíte, že jste zapoměli na jednu věc, vynést koš?! Tak přesně takový hnilobný smrad už jsem začal pociťovat kolem sebe. Doma jsem začal už zahnívat, stěny na mě začaly padat, plyšová želva, kterou jsem dostal od Lenky se mi řechtala do tváře a keramické slunce, které vysí želvě kolem krku mi začalo nadávat. Musel jsem vypadnout ven nebo bych zešílel. Tak jsem za neustálého chrchlání, smrkání, kašlání a podivných zvuků, které vychází z mé hrudi došel do Konve na obídek s Ozlikem. Pak jsem navštívil rovněž nemocného Martina, se kterým jsem po vypití dvou hrnků čaje s citronem, vyšel na procházku. To, že vypadáme jak dva buzíci už nám nevadí, zvykli jsme si (lepší než sedět doma a poslouchat chechot plyšové želvy). Díky té procházce jsem zjistil, že se dá v parku za Čapkárnou skvěle běžkovat. Snad sních ještě pár dní vydrží.