Panev

V pondělí by si pozorný člověk mohl všimnout jen slabé náznaky sněhu, zato v úterý se počasí se sněhem pěkně vyřádilo.
Sníh padal a padal ... Dřívější autobus z Opavy bych už nestíhala, neboť učitel výuku trochu prodloužil. Čili jela jsem až následujícím spojem. To už sníh jen nepadal, ba přímo hustě chumelil. Copak se asi nestalo ... Autobus zůstal trčet mezi dvěma vesničkami (Štáblovice a Mikolajice) zhruba v polovině mezi nimi. Vpředu auta, za autobusem auta, která se však otáčela a jela oklikou, až na nějaké zoufalce (či optimisty), kteří čekali taky. Řidič si sice zavolal vysílačkou v autobusu ať přijedou silničáři, ti si však dali pěkně načas. Obrovské závěje, přes které se místy dala cesta jen tušit, stále hustá chumelenice. Kdyby to tak člověk vědel, zašel by si třeba před cestou na toaletu, že? A na místě stání to teda nešlo. Letáky ráno vytažené ze schránky by sice nahradili toaletní papír, avšak všude okolo jen bílé pole, reflektory aut ... Útěchou bylo, že jsem tento pocit neměla sama :-). Zatímco lidé z Mikolajic už dávno šli domů pěšky a kuřáci už měli vykouřeny tři cigarety, vedli jsme se dvěma sousedy na zadním sedadle vtipné řeči, který ostatním cestujícím, horlivě používajících mobily, asi připadaly nevhodné a trapné :-).
Cestářů jsme se nakonec dočkali, ti ale nepochopitelně dlouho stále pořád a pořád stáli na jednom místě. Z vysílačky přišla rada, ať se autobus vrátí zpět do Štáblovic a objede to přes nějaké jiné vesnice. Řidičova odpověd - že nebude přece 2 km couvat (což bylo rozumné, při couvání bychom určitě navíc zapadli).
Stáli jsme tam přes hodinu, pak už se cesta "pročistila". Místo příjezdu 19:30 autobus dorazil do Vítkova 20:45.
Závěrem můžu říct, že tato cesta nebyla aspoň stereotypní a i tak jsou bílé Vánoce stejně krásnější než ty bez sněhu. A úplně nejkrásnější jsou šťastné a veselé Vánoce, strávené v klidu a pohodě, a takové já přeji vám.