Panev

Tak vám řeknu, to jsou pro mě skuteční frajeři. A kdo? No všicni ti co se každé pracovní ráno navlečou do hader, osedlají svoje kolo a vyrazí do mrazu a tmy vstříct osmihodinové pracovní době. Až mě mrazí, když vidím ve tmě na krajnici červeně blikající světlo a děkuji všem bohům, že můžu sedět, oproti venku, v teplém autobusu. Vím co to je, jet každý den několik kilometrů do práce na kole, tam makat nejenom osm hodin a potom zase domů. Řeknu vám, to má člověk v hlavě jen několik myšlenek. Sprcha, jídlo, spát. Aspoň nezbývá člověku čas přemýšlet o hovadinách. A když už o něčem přemýšlí, o čem je přesvědčen, že hovadina není, tak se nakonec stejně přesvědčí, že to hovadina je a o lidech ani nemluvě. A proto NASRAT vážení sladcí medvídci se srdcem černým jako karbonský uhel! Seru na vás a vaše namalované masky, pod nimiž se skrývá hniloba.
Každopádně ať žije cyklistika.