Panev

Seděla jsem v luxusní židli, u luxusního stolu a jedla nejdražší dva kopečky vanilkové zmrzliny v mém životě. Naproti mě seděl postarší obtloustlejší, a strašně převoněný kolínskou, pán. (má čeština nezná mezí:)) ) Snažili jsme se domluvit mou možnou brigádu, vše bylo "na úrovni", na značně "profesionální" úrovni. Zvyklá, že mi po většinu mého života skoro nikdo jen tak nezavolá, jsem si nevypnula mobil. Začal zvonit. Se snahou zachovat úsměv a s vědomím šíleného trapasu jsem dělala jako že nic, a telefon nechala zvonit dál, dokud neutichl. Jenže, nedal si pokoj (díkybohu), a začal zvonit po chvíli znovu. Měj trapný úsměv se opět opakoval. Po chvíli, když jsem vylezla ven na ulici, mi na mobilu blikalo: "zmeškaný hovor Paja " Volám zpět, co se děje. Dozvím se, že je polární záře, v momentě zvedám hlas a plesám nadšením. Okamžitě volám spolužákovi, dozvídám se, že jede právě ve vlaku, řvu na něho, co moje hrdlo vydrží, bo vůbec neslyší. Do toho řvu na právě prolítající bolid. Lidé okolo se ohlíží a mravně pokyvují hlavami, co je to tam za blázna. vyfuním se do kopce na hvězdárnu. Vidím světle nazelenalou barvu a řvu nadšením. Ostatní astronomové....: "No to jdeš včas!, že? už je to slabý odvar, ale v sedum, to bylo zelené až do zenitu, bílé pruhy nad jihem......!!!" Zničená se ptám, proč mi nemohli zavolat...marně. Prokletí astronoma (nebo alespoň moje): Vždy o všem ví a nemá tudíž cenu jim volat, když se něco děje, když už o tom přece určitě víš Cha. Můžu jen říci: Strašně moc díky Pájo, alespoň co z té krásy jsem viděla, dokud nepřišla mlha a nepřekryla oblohu..díky díky díky. Diki.:) Lenule